„Toto však věz, že v posledních dnech nastanou těžké časy.“ (2. Timoteovi 3,1) Právě teď se dějí věci, které jsme si nikdy nedokázali představit. Ježíš předpověděl, že lidé budou milovat sami sebe, peníze, budou nenávistní, pyšní a arogantní. Dnes, když má někdo odvahu ozvat se proti hříchu, je nazván bigotním a stane se vyvržencem. Když se Boží slovo odsouvá na okraj společnosti, hřích začne stále víc převládat.

Duch svatý je v církvi 21. století nedoceněný a málo se o něm káže. Jakýsi předsudek vůči Duchu svatému brání mnoha lidem, aby se o něm dozvěděli více. Ve skutečnosti je Kristovo tělo často rozděleno na dvě strany. Jedna strana zdůrazňuje Slovo Boží a odděluje se od toho, co považuje za emocionální fanatismus, který je často spojený s těmi, kteří vyzdvihují práci Ducha svatého. Druhá strana je pak někdy zase známá tím, že upadá do nebiblických projevů a učení, které připisuje Duchu Božímu.

Satan udělá vše, co je v jeho moci, aby tě pokoušel a odklonil od Božího záměru s tebou. Zkusí podrýt tvé povolání, ukrást ti pomazání a přesvědčit tě, že Boží souhlas s tvým životem je lež.

Když Ježíš odešel na poušť, po čtyřiceti dnech půstu vyhladověl. A tehdy, když byl fyzicky zranitelný, ďábel přišel s prvním pokušením. Písmo nám říká: „Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Vtom k němu přistoupil Pokušitel a řekl mu: ‚Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kamení, ať se promění v chleby.‘“ (Matouš 4,2.3)

Svědectví, které chce Bůh probudit ve svých dětech, je radost — skutečná, trvalá radost. „Radost z Hospodina bude vaší silou“ (Nehemiáš, 8,10). Radost, která vyvěrá z biblického učení a opravdového obrácení, přináší Božímu lidu skutečnou sílu a přitahuje hříšníky do Jeho domu.

Vyrůstat v milosti znamená růst v podobu Krista nezaslouženou mocí Božího ducha. Spoléháš se na Ducha svatého, aby tě činil podobnějším Ježíši — ve tvém domě, vztazích, práci?

Tato otázka se týká zvláště dospělých křesťanů, těch, kteří postavili svůj duchovní základ během let na pravidelném studiu Bible, stálém modlitebním životě a na Boží vůli. Po tom všem studiu, modlitbách a učení stáváš se podobnějším Ježíši? Jsi soucitnější, mírnější, milostivější a odpouštíš více než minulý rok? Nebo je tvůj růst zakrnělý?

„V něm jste i vy všichni spolu budováni v Boží příbytek v Duchu.“ (Efezským 2,22) Řecké slovo pro příbytek, jak se zde používá, znamená „trvalé bydliště“.

„Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské a byla tam Ježíšova matka. Na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když došlo víno, řekla Ježíšovi jeho matka: ‚Nemají víno.‘ A Ježíš jí řekl: ‚Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.‘ Matka řekla služebníkům: ‚Cokoli vám řekne, učiňte.‘“ (Jan 2,1-5)

Ježíš právě začal svoji službu a již měl několik učedníků, kteří jej následovali. Zázrak na svatbě v Káně byl jeho první a zjevil tak světu zvláštním způsobem svoji slávu. Nicméně pro církev obsahuje hluboký význam, který sahá nad rámec tehdejší doby a místa.

„Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.“ (Jakub 4,7)

Mladý muž cítil povolání sloužit jako misionář. Šel si ke svému duchovnímu vedoucímu pro radu. Během jejich rozhovoru vedoucí rozpoznal v mladém muži nezávislého ducha a podrážděnost. Jelikož si jeho neklidu všiml, poradil mu: „Předtím, než se staneš misionářem, musíš se stát ‚pomocníkem misionáře‘“ — to znamená, samozřejmě, že se musí naučit podřizovat se.

Jestliže tvrdíš, že nemáš žádné nepřátele, radím ti, abys to důkladně zvážil. Každý křesťan má samozřejmě nepřítele v satanovi. Apoštol Petr nás varuje: „Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil“ (1. Petrův 5,8).

Dlouhé roky izraelský lid toužil mít krále, který by jim vládl. A přišel čas, kdy je Bůh vyslyšel a poslal proroka Samuela, aby pomazal Saula za krále nad Izraelem: „Tehdy vzal Samuel nádobku s olejem, vylil mu ji na hlavu a políbil ho. Pak řekl: ‚Hospodin tě právě pomazal za vůdce nad jeho dědictvím.‘“ (1. Samuelova 10,1)