Možná jsi měl sen týkající se tvého povolání, ale někde na cestě se objevila překážka a ty jsi ztratil směr. Brzy ses dostal z cesty úplně a uvědomil sis, jak snadné je nechat se vykolejit. Začínal jsi plný energie, ale věci se tvrdou realitou změnily.
Na počátku Ježíšovy služby jeho pověst, spojená s uzdravováním a zázraky, přitahovala obrovské davy lidí. „Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky … pozdvihl oči a uviděl, že k němu přichází velký zástup“ (Jan 6,3 a 5).
Biblisté odhadují, že tento zástup čítal 10 až 15 tisíc. Když se dav shromáždil, učedníci si uvědomili problém. Ježíš řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?“ (Jan 6,5) Po prvotním nadšení z pohledu na zástupy, realita učedníky rychle postavila na zem.
Vzpomeň si na vzrušení z prvního zaměstnání. Dychtivě ses těšil do práce, ale během několika dní jsi viděl, že tvůj šéf není tím, kým se zdál, a tvůj nejbližší kolega tě nesnášel. Požadavky na tvůj čas byly mnohem větší, než bylo řečeno. Uvědomil sis: „Neměl jsem tušení, že to bude tak těžké.“ Tak se musel cítit i Filip když odpověděl Ježíšovi: „Ani chleby za dvě stě denárů nestačí, aby si každý trochu vzal.“ (Jan 6,7) Tehdy to bylo obrovské množství peněz.
Ježíš povolal Filipa k velkému vítězství, ale Filip to prostě neviděl. Totéž může platit i pro nás: Bůh nás povolal, abychom na cestě s ním očekávali velké věci, ale vyžaduje to víru. Necháme se svést svým omezením nebo uvěříme Bohu, že zázračně zasáhne?
Ježíšova výzva Filipovi měla svůj záměr: „To říkal, aby ho [Filipa] zkoušel; sám totiž věděl, co chce udělat.“ (Jan 6,6) Kristova důvěra v každé situaci byla založena na jeho smyslu pro Boží realitu, když učil učedníky: „Postarejte se, ať se lidé posadí. Otec tuto potřebu naplní.“ (viz Jan 6,10)
Bůh tě žádá, abys bez ohledu na to, co vidíš, věřil jeho verzi reality. Tvá situace nezávisí na tvých možnostech, závisí na Božích. „Můj Bůh naplní každou vaši potřebu podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši.“ (Filipským 4,19)