Czech Devotionals

Vlas! Náš Otec v nebesích spočetl všechny vlasy na našich hlavách. Lidskou hlavu obvykle pokrývá 100 000 až 150 000 vlasů. Bůh stvořil vlasy na našich hlavách jako ochranu před létem a zimou, ne jen kvůli vzhledu. Naše obočí chrání oči před potem a řasy chrání oční víčka před prachem a drobným hmyzem, který se dostane do jejich blízkosti. Malé chloupky v uších a v nosních dírkách filtrují částečky z vnikajícího vzduchu. (V angličtině je pro vlas a chlup jedno slovo – pozn. překl.)

Když jsem šel po silnici mezi vesnicemi v New Jersey, hovořil jsem se svým Pánem: „Pane, nedokážu žít se strachem a starostmi. Chci přijímat všechno, co přinese budoucnost, v pokoji, s radostí a v prosté důvěře!“

Duch svatý mne povzbudil: „Klíč k osvobození od veškerého strachu a starostí je ve slově vrabci. Pamatuj si, že jsem ti řekl: A ani jeden z nich [vrabců] nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. U vás pak jsou spočteny i všecky vlasy na hlavě“ (Matouš 10:29-30). Zní to tak jednoduše a velmi prostě – to, co nám ale Ježíš zde říká, má hluboký význam.

Možnost pádu do satanovy pasti zmiňuje Pavel poprvé ve svých listech Timoteovi. Uvědomoval si nebezpečí satanské pasti nebo léčky: „…aby neupadl do ďáblovy léčky“ (1. Timoteova 3, 7). Ale také píše, že je možné se z ní dostat: „…a proberou se z ďáblovy léčky, do které byli od něj chyceni, aby činili jeho vůli“ (2. Timoteova 2, 26).

Pán touží po lidech, kteří si uchovají víru, i když ztratí všechno.

"Rozpomeňte se na dřívější dny - kolik zápasů a utrpení jste po svém osvícení museli podstoupit!... a s radostí jste snesli ztrátu svého majetku, vědomi si toho, že vás čeká lepší a trvalé bohatství." (Židům 10:32,34).

Mluví se tady o Božím lidu, který podstupoval utrpení "po svém osvícení". Viděli světlo! Jejich majetek byl pryč, ale díky víře byli radostní, protože se upínali k "trvalému bohatství".

Kdybyste ztratili všechny své pozemské statky, zahodili byste i svoji víru?

V knize Genesis vidíme jak Abraham, model naší víry, roste, prosperuje a pokračuje v naplňování toho, co pro něj Bůh připravil. Na příkladu jeho životního příběhu představuje Bible život růstu a pokroku všem věřícím do všech míst, kam jsou postaveni “od víry k víře a od síly k síle.“ Ve 14. kapitole knihy Genesis nám Abraham zjevuje jedno z nejdůležitějších a přesto často zanedbávaných tajemství chození ve víře. Víra tak bude v našich životech hluboce zakořeněna a bude mít i věčné následky (viz Genesis 14:17-24).

Nový Zákon hodně mluví o trestání (výchově): „Copak jste zapomněli na povzbuzení, kterým vás oslovuje jako své syny? Hospodinovo poučení, synu, neodmítej, když tě napravuje, nezoufej. Vždyť koho miluje Hospodin, toho vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna. Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu; Bůh se k vám chová jako k vlastním dětem. Je snad dítě, které otec netrestá?“ (Židům 12:5-7, B21).

Samotný Ježíš prohlásil: „Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání“ (Zjevení 3:19).

Napříč Starým Zákonem proroci předpovídali, že Boží lid projde pročisťujícím ohněm. „Tu třetinu však provedu ohněm. Přetavím je, jako se taví stříbro, přezkouším je, jako se zkouší zlato“ (Zacharjáš 13:9).

„Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno. Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro. A budou patřit Hospodinu a spravedlivě přinášet obětní dary“ (Malachiáš 3:2-3).

Bůh nám dal mocnou zbraň, kterou máme používat proti jakémukoliv útoku na naši víru. „Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všechnu přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo“ (Židům 12/1).

Milovaní, jsme v kruté válce, která je bojem na život a na smrt za naši víru. Satan je odhodlaný zničit a zahubit víru Božího vyvoleného a čím silnější je tvá víra, tím větší bude jeho útok.

Když je víra otřesena nebo ztracena, věřící se stanou slabšími a přejdou k modlářství a lehkomyslnosti. Pavel varoval, že někteří zavrhli svou víru. Kladl na srdce Timoteji, aby bojoval dobrý boj „a zachoval si víru i dobré svědomí, jímž někteří lidé pohrdli, a tak ztroskotali ve víře“(1. Timoteovi 1:19).

Jako pastor jsem si všiml, že velmi častým problémem, se kterým přicházejí lidé do mé kanceláře na poradenství, je toto: „Nesplnil jsem Boží standard,“ říkají unaveně. „Můj hřích mě odříznul od společenství s Bohem.“ Myslí si, že kvůli jejich hříchu od nich uletí Duch svatý jako holubice a bude se vznášet ve větru, dokud se jejich srdce nenapraví.