Už jsem si myslel, že vím, co to je mít ztrápené srdce. Myslel jsem si, že jsem zažil hodně krušných chvil – dokud mi Duch svatý neotevřel oči, abych lépe porozuměl významu tohoto slova.
David řekl: „Hospodin je blízko ztrápeným srdcím, sklíčené v duchu zachrání“ (Žalm 34:19, B21).
Proč nám připadá, že donekonečna bojujeme? Napadá mne kreslený vtip, kde sedí ďábel na jednom rameni a anděl na druhém a oba zápasí o naši pozornost. Pravda, jsme vtaženi do boje, ale trochu jinak. Pavel neprožívá žádné dramatické hnutí mysli když hovoří o našem skutečném vnitřním rozporu v Římanům: „Víme, že zákon je svatý – já však jsem hříšný, hříchu zaprodán. Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. … Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro“ (Římanům 7:14-15, 18).
Americká církev je již dlouho uchvácena společností okolo sebe. Teologie pokleslé společnosti se stala teologií také mnoha, kteří náleží k Božímu lidu. Ale nyní povstává další generace – generace lidí, kteří jsou už unavení z pustiny, unavení z bezmocnosti, unavení z toho, že Ježíšovo jméno je neustále pošlapáváno.
Poslední dobou mi Pán ukazoval něco ohledně důvěry k Němu, předtím jsem to vůbec neviděl! Žalmista napsal: "Ty jsi svatý,trůníš na chvalách Izraele. V tebe doufali naši otcové, doufali, a tys je vytrhoval. (Zalm 22:4-5, EP)
David vytrvale svědčil: "Hledám útočiště v Hospodinu." (Žalm 11:1, EP) "Bože můj, v tebe doufám." (Žalm 25:2, ČSP) Hebrejský kořen slova důvěřovat je vysvětlen jako "vrhnout se do propasti." To je jako když díte slyší říkat tatínka "Skoč!" a důvěřivě poslechne, vrhá se přes okraj rovnou do náruče svého táty.
Mnoho křesťanů chce být dnes přikryto krví – ale ne být očištění! Jasným příkladem toho, jak by měla církev kráčet s Bohem, je obřad ve starozákonním stánku úmluvy.
Stánek úmluvy měl vnější prostranství, kde byla zabíjena obětní zvířata. To zajistilo krev k přikrytí hříchu. Ale venku bylo také umyvadlo, kde probíhalo očišťování. Žádný kněz nemohl vstoupit do svatyně svatých a komunikovat s Bohem tváří v tvář, aniž by byl očištěn.
Při jedné dlouhé zpáteční cestě z farmy Teen Challenge v Pennsylvanii do New Yorku promluvil Bůh k mému vnitřnímu já: „Existuje něco jako dokonalé srdce. Chci ti ukázat, jaké je, abys o něj mohl usilovat!“ V tu chvíli zjevil Bůh mému duchu, že Kristus se vydává těm, kteří před Ním kráčejí s dokonalým, citlivým srdcem.
„Hospodin zkoumá srdce všech“ (1. Paralipomenon 28, 9). Dokonalé srdce volá spolu s Davidem: „Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě…hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení“ (Žalm 139, 23-24).
Je možné chodit před Bohem s dokonalým srdcem! Bůh řekl Abrahamovi, "Já jsem Bůh silný všemohoucí, chodiž ustavičně přede mnou a budiž dokonalým" (Genesis 17:1)
Bůh také řekl dětem Izraele, "Dokonalý budeš před Hospodinem Bohem svým" (Deut. 18:13) David se v srdci rozhodl tento příkaz poslechnout. Řekl, "Opatrně se míti budu na cestě přímé... choditi budu ustavičně v upřímnosti srdce svého i v domě svém" (Žalm 101:2).
Většina z nás by připustila, že zřídka vnímáme, že v nás pracuje Boží milost. To je důvod, proč jsme náchylní k pochybování, zda v nás přebývá Jeho přítomnost. Pavel pojmenovává toto dilema v listu Galatským, kde píše: Chci říci: "Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost." (Galatským 5:16, EP)
Zběžné a rychlé přečtení textu v Genesis 11 a 12 může vést nezkušeného čtenáře Bible k přesvědčení, že Abrahamův otec už nežil v době, když k němu Bůh natáhl svoji ruku s božským předurčením. Přesto jednoduchá studie délky života a věku historických postav, kterých se dané okolnosti týkají, stejně jako přesná analýza genealogických souvislostí ukazují, že tomu tak nebylo
.
„Mojžíš věřil, a proto, když dospěl, odepřel nazývat se synem faraónovy dcery. Raději chtěl snášet příkoří s Božím lidem než na čas žít příjemně v hříchu; a Kristovo pohanění pokládal za větší bohatství než všechny poklady Egypta, neboť upíral svou mysl k budoucí odplatě. Věřil, a proto vyšel z Egypta a nedal se zastrašit královým hněvem; zůstal pevný, jako by Neviditelného viděl.“ (Židům 11:24-27)