Dodržování čistého učení je důležité, ale není to celé spektrum pro novozákonní církev. Apoštolové chtěli dělat mnohem více než jednoduše „zaskakovat“, jak říká stará gospelová píseň. Prosili Boha, aby je zmocnil k tomu, aby vyšli a ovlivnili celou kulturu.
„Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem vycházejícím z Božích úst‘“ (Matouš 4, 4). „Také je psáno: ‚Nepokoušej Hospodina, svého Boha‘“ (4, 7). „Je přece psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit‘“ (4, 10). Když byl Ježíš vystaven ďáblovým úkladům, přemohl je Božím Slovem.
Dnes máme ještě jedno „Je psáno“ – „Prosil jsem ale za tebe, aby tvá víra neselhala“ (Lukáš 22, 32). Můžete ďáblovi říct: „Jen si zkus zbortit moji víru, ale pamatuj na tohle: můj Ježíš se za mě modlí!“
Pán řekl Petrovi: "Prosil jsem ale za tebe, aby tvá víra neselhala" (Lukáš 22:32). Když se dívám na tuto úžasnou ukázku Kristovy lásky, uvědomuji si, že nevím téměř nic o tom, jak milovat ty, kdo upadnou. Ježíš je bezpochyby "ten, který miluje" tak, že je "bližší než bratr" (Přísloví 18:24)
Ježíš vidí v Petrovi to dobré i to špatné a ví, že "tento muž stojí za záchranu! Satan ho chce, ale já ho chci o to víc". Petr opravdově miloval Pána a Pán opravdově miloval Petra přesto, že znal jeho povahové rysy.
Je pouze jeden způsob jak rozveselit vaše srdce a zůstat v radosti. „Po Bohu žízním, po živém Bohu…Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci…Duši vylévám v sobě…Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse“ (Žalm 42:3-6). Toto je Boží poselství pro všechny, kteří jsou zdeptaní – pro všechny smutné, poražené, slabé, sklíčené, znechucené, bez odvahy a radosti.
„Řeka svými toky oblažuje město Boží, svatyni příbytku Nejvyššího. Nepohne se, Bůh je v jeho středu, Bůh mu pomáhá hned při rozbřesku jitra“ (Žalm 46:4-5).
Ano, tou řekou je Ježíš – samotná jeho přítomnost. V ten okamžik, kdy odmítneš veškeré pochybnosti a strach a zvoláš: „Pane, já věřím a mám v tobě naději, hojnou naději,“ budeš mocí Ducha svatého přenesen na břehy této řeky.
Je velmi důležité, abys zapustil své kořeny hluboko v Bohu, protože to nejhorší teprve přijde!
Pán varoval Izraelity, aby si nepřivlastnili žádnou kořist od poražených nepřátel. Proč to měli zakázané? Aby nedůvěřovali v lidskou sílu nebo aby se nepokoušeli porazit své nepřátele kvůli hmotnému zisku. Bůh chtěl, aby byly jejich oči upřeny na věci nahoře, nikoli na věci „zasvěcené zničení“ (hmotné bohatství, které se vytrácí jako tráva – viz Jozue 6:18).
„Hle, jsem potřetí připraven k vám přijít. A nebudu vám na obtíž. Nehledám to, co je vaše, nýbrž vás. Neboť nemají děti shromažďovat pro rodiče, nýbrž rodiče pro děti. Já velmi rád vynaložím všechno, ano sám sebe vydám pro vaše duše. Když vás více miluji, mám být za to méně milován?“ (2. Korintským 12, 14-15).
„Bude jako strom zasazený u vody“ (Jeremiáš 17, 8). Zde je odhaleno tajemství života v neustálé naději – tajemství, jak být naplnění radostí a pokojem Ducha svatého. Neskrývá se ve snaze o změnu, ani v tom, že Bohu naslibujete něco, co nemůžete splnit.
Člověku, který někdy zakusí toto zaslíbení, už lidé nikdy neublíží, protože v ně nedoufá. Všechna jeho očekávání směřují k Bohu. Nezajímá ho, co říká nebo dělá člověk; jeho oči jsou upřené jen na Pána. A Pán ho nikdy nezklame!
Jedním z velikých divů Ameriky je neuvěřitelný newyorský akvadukt. Vybudovaný z cihel, celý pod zemí a vede na míle severně, aby přivedl vodu do metropole. Co by se stalo, kdyby byl přerušen a nezásoboval by velkoměsto vodou? New York City by se stalo „vyprahlým krajem … solnou a neobyvatelnou plání“ (Jeremjáš 17:6). Dokážeme žít bez plynu, ale ne bez vody.
Totéž se děje v našich životech! Když lidé ztrácejí naději, shlukují se a běží k sobě, místo aby běželi k Pánu. Choulí se dovnitř, vzdávají se naděje a jejich srdce se stávají vyprahlým krajem, solnou plání.
Prvních šest kapitol knihy Jozue popisuje, jak velkými skutky se Bůh oslavil v Izraeli, když lid poprvé vstoupil do Zaslíbené země. Izrael byl osvobozen po čtyřech stech letech otroctví poté, když čtyřicet let putoval pouští.
Nyní však byli na hranici Kanaánu, země přetékající mlékem a medem. Tuto zemi jim Hospodin před mnoha lety zaslíbil. Izraelci vstoupili – a co se stalo? Jozue se hned obrátil na mladší generaci mužů a oddělil je pro Boha. V Písmu je použito slovo „obřezaný“, aby tak byla vyjádřena jejich příprava, ale hlubším smyslem je: „Byli připraveni“ (Jozue 5, 2-7).