V poslušnosti Bohu vzal Abraham svého syna Izáka na horu, aby přinesl oběť. Cestou se zeptal Izák svého otce: „Kde je beránek k obětování?“ Abraham odpověděl ve víře: „Můj synu, Bůh si sám vyhlédne beránka k zápalné oběti“ (Genesis 22:8). A Bůh to udělal, vedl Abrahama, aby našel berana chyceného v křoví.
Abrahamova víra k nám mluví dnes jasně, tak jako mluvila k Izákovi: „Jen pokud se budeš dívat, uvidíš, že Bůh poskytne, co je třeba k oběti.“
Kéž by byl Boží lid uvěřil slovům Jana Křtitele. To byl jejich vlastní prorok, vysoce vážený a požívající důvěru. Ten řekl o Ježíši: „Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa“ (Jan 1:29). Později Jan opět označil Ježíše: „Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: ,Hle, Beránek Boží.' “ (Jan 1:36).
Bůh připravil svého beránka k obětování: Ježíše, jeho jediného Syna. A když byl Kristus ukřižován, pohřben a vzkříšen z mrtvých, stal se naším smířením, naším pokojem. Ježíš ochotně vzal na sebe náš hřích, vinu a hanbu. On zemřel a znovu vstal, aby všechny lidi osvobodil.
„Vědouce, že ne porušitelnými věcmi, stříbrem neb zlatem, vykoupeni jste z marného svého obcování toho, od otců vydaného, Ale drahou krví jakožto Beránka nevinného a nepoškvrněného, Krista, Předzvěděného zajisté před ustanovením světa, zjeveného pak v časích posledních pro vás, Kteříž skrze něho věříte v Boha, jenž jej vzkřísil z mrtvých, a dal jemu slávu, aby víra vaše a naděje byla v Bohu“ (1. Petrův 1:18-21).
Stejně jako církev před dvěma tisíci lety, si připomínáme slavnou pravdu: „Kristus je naší nadějí!“