Daniel svědčí: "V tom aj, ruka dotkla se mne, a pozdvihla mne na kolena má a na dlaně rukou mých" (Daniel 10:10). Slovo pro "dotkla" tu znamená silně se chopit. Daniel říkal: "Když na mě Bůh položil svou ruku, srazilo mě to na tvář. Jeho dotyk ve mně probudil naléhavost, abych ho hledal vším, co je ve mně."
Tohle se stane, kdykoliv se Bůh dotkne něčího života. Takový člověk padne na kolena. A stane se mužem nebo ženou modlitby, je veden, aby hledal Pána.
Prorok Izaiáš prorokoval Izraeli strast a hoře: „Běda synům zpurným, dí Hospodin“ (Izaiáš 30:1). Hebrejské slovo pro běda tu má význam hluboký žal a zármutek. Co Boží lidé udělali, že ho tak hluboce zranili? A proč je nazývá vzpurnými? Přece jen, oni nebyli pohané, ale jeho vlastní děti. Jak strašný hřích spáchali, že ho to přimělo, aby o nich řekl, že jsou vzpurní?
Slovo, které Izaiáš v tomto verši používá pro vzpouru, znamená odpadnutí, svéhlavost, odvrácení. Od čeho přesně se Boží lid odvrátil? A co způsobilo jejich odpadnutí?
„Chtěl bych vám připomenout, bratří, že naši praotcové byli všichni pod oblakovým sloupem, všichni prošli mořem, všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem, všichni jedli týž duchovní pokrm a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus.“
„A přece se většina z nich Bohu nelíbila; vždyť ‚poušť byla poseta jejich těly‘. To vše se stalo nám na výstrahu, abychom nezatoužili po zlém jako oni. A také nebuďte modláři jako někteří z nich, jak je psáno: ‚Usadil se lid, aby jedl a pil, a potom povstali k tancům.‘“
45. žalm nám ukazuje nádherný obraz Krista a Jeho nevěsty. Velké manželství se připravuje a vyvolává úžas a pisatel překypuje nadšením a vzrušením. „…vyneslo srdce mé slovo dobré…“ (Žalm 45:1)
Žalmista může sám sebe těžko ovládnout. Zkouší popsat něco, co viděl – neuvěřitelný obraz s velkým a slavným ženichem a nádhernou nevěstou oblečenou ve zlatě.
„K zákonu a svědectví! Pakli nechtí, nechať mluví vedlé slova toho, v němž není žádné záře … Buď že na zemi popatří, a aj, všudy ssoužení a tma, mrákota, bída i nátisk v temnostech“ (Izaiáš 8:20, 22).
Včera večer jsem se zúčastnil Křesťanského hudebního festivalu. Nikdy nezapomenu, co jsem viděl, a mohu pravdivě říci, že to byla srdcervoucí zkušenost. Od odchodu z koncertu jsem hodiny plakal, sténal v Duchu a cítil hněv svatého Boha, který plál proti tomu, co jsem viděl.
Tolik se stydím, když vzpomínám na začátky své služby – protože jsem odsoudil tolik upřímných lidí. Myslel jsem to dobře, a moje horlivost byla často upřímná a dobře míněná. Ale kolik lidí jsem přivedl pod strašné odsouzení, protože neodpovídali mým představám o svatosti.
Mám na vás otázku: Co mohou Boží lidé v čase hrozícího soudu dělat, aby pohnuli Božím srdcem?
Vidíme přírodní katastrofy v takovém stupni jako nikdy předtím: přílivové vlny, hurikány, ohně, povodně, suchopáry. Myslím na strašlivou spoušť způsobenou tsunami, která otřásla světem, na hurikán Katrinu, na zemětřesení v Indii a Pákistánu.
Pavel říká: „Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, kterýž požehnal nám všelikým požehnáním duchovním v nebeských věcech v Kristu“ (Efezským 1:3). Pavel nám v podstatě říká: „Všichni, kdo následují Ježíše, jsou požehnáni duchovním požehnáním v nebesích, kde je Kristus.“ Jak neuvěřitelné zaslíbení pro Boží lid.
Přesto se toto zaslíbení stává pouhým slovem, jestliže nevíme, co tato duchovní požehnání jsou. Jak se můžeme radovat z požehnání, která nám Bůh zaslíbil, když je nechápeme, když jim nerozumíme.
V raných letech církve existovalo velké pronásledování. Během tohoto strašného období byl zajat apoštol Jan a poslán do Říma. Římský císař (buď Nero nebo Dioklecián) poslal Jana do vyhnanství na ostrov Patmos. Tento ostrov byl malé, zpustošené, neobyvatelné místo. Jedinou populací bylo několik vězňů, kteří byli vyhnáni, aby zde dožili své dny. Podobně jako oni, byl i Jan poslán na Patmos, aby tu zemřel.
Všude v Bibli Je Božím lidem přikazováno, aby se stále modlili. Máme se modlit, když jsme nahoře a když jsme dole, v dobrých i špatných časech. Máme se modlit v každé době – v období radosti a zdraví stejně jako v nemoci nebo depresi, v období klidu a prosperity stejně jako sklíčenosti a smutku. Nezáleží na tom, jaká je naše situace nebo kondice, bez přestání se máme modlit.
