Vzpomínám si, jak jsem jako nově zrozený křesťan poprvé byl naplněn pokojem Ducha svatého. Prožil jsem, co to znamená, když někdo řekne: „V mé duši je pokoj“, a co znamená, když Písmo říká: „Ve dne Hospodin přikazuje svému milosrdenství a v noci je se mnou jeho píseň. – Modlím se k Bohu mého života“ (viz Žalm 42,9).

Když jsem ještě pracoval jako policista a poprvé jsem byl zachráněn, pomyslel jsem si: „Konečně místo, kde jsou čestní lidé, místo, kde lidé nelžou!“

Nehemjáš byl vůdce, který pomohl obnově Izraelského lidu, chrámu i znovuvybudování hradeb okolo Jeruzaléma. Potom odešel z Jeruzaléma a vrátil se k perskému králi. Po nějaké době se do Jeruzaléma vrátil a řekl: „V těch dnech jsem v Judsku viděl …“ (Nehemjáš 13,15).

„Ten, který vám udílí Ducha a působí mezi vámi mocné činy, činí tak proto, že plníte zákon, nebo proto, že jste slyšeli a uvěřili?“ (List Galatským 3,5)

Pavel říká, že Bůh rozdává Ducha svatého, a to ne podle našich skutků, ale podle naší víry v něj.

Když Duch svatý sestoupil na učedníky, stali se nebojácnými. Když přišli do chrámu, aby svědčili, Duch svatý učinil jejich slova řezajícími a usvědčujícími, jako když meč bodne do srdce. Kázali evangelium s mocí a autoritou, protože v nich byl oheň Ducha svatého.

Díky tomuto pomazanému kázání bylo během krátké doby zachráněno asi pět tisíc lidí. Obrátilo se dokonce i několik kněží. K dalším vylitím Ducha došlo v blízkých vesnicích, vzdálených městech a dokonce i mezi pohany.

„Když na ně Pavel čekal v Athénách a viděl, jak je to město plné model, jeho duch se bouřil.“ (Skutky 17,16)

V roce 1874 Frances Havergalová byla hostem na 5 dnů u manželského páru s osmi dětmi. Všichni chodili do církve, ale byl cítit chlad v jejich srdcích k Božím věcem. Zdálo se, že postrádají duchovní zápal a nechovají k Bohu žádnou úctu.

Jsme vděční, že Ježíš šel na kříž ochotně?

„Když jsme tedy obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme i my každou přítěž i hřích, který nás tak snadno svazuje, a vytrvale pokračujme v běhu, ležícím před námi. Nespouštějme oči z Ježíše, původce a završitele naší víry, který pro radost, ležící před ním, nedbal na hanbu, podstoupil kříž a usedl po pravici Božího trůnu.“ (Židům 12,1-2)

Když procházíme zkouškami, často máme problém zachovat si pokoj. To je první fáze Božího vyučování, když nás Bůh vede přes těžké časy.

Bůh zpečetil všechny své sliby přísahou a my máme právo se na ně postavit. Od žádného ze svých slibů Bůh nemůže ustoupit, jinak by nebyl Bohem. Můžeme se držet každého slibu a prohlásit: „Pane, budu stát na tom, co jsi řekl.“

To neznamená, že pokud Pána chválíme, děkujeme mu a prosíme ho, nemáme s ním obecenství. Ale obecenství s Pánem není omezené pouze na to. S Pánem komunikujeme tak, že se aktivně opíráme o jeho psané a zjevené Slovo, a obecenství s ním také zahrnuje důvěru k němu.

Ráno po slavnostní hostině Samuel doprovodil Saula na okraj města. „Tu řekl Samuel Saulovi: … ‚A ty se na chvíli zastav, ohlásím ti Boží slovo.‘ “ (1. Samuelova 9,27) Představte si, že izraelskému králi bylo přikázáno, aby zůstal stát, ne aby konal.

Samuel v podstatě řekl: „Saule, právě jsem ti řekl, že budeš králem, a tvoje mysl už pracuje jako o závod. Říkáš si: ‚Co to Bůh dělá? Jak mohu znát jeho hlas, jeho vůli?‘ Přestaň se snažit, Saule! Chceš slyšet Boha? Pak zůstaň stát a naslouchej, a já ti sdělím Boží slovo.“