Boží záměr pro tuto půlnoční hodinu
Kdo má uši k slyšení, slyš, co Duch říká církvi: „Proč jsi tady? Jaký je Boží záměr pro tebe v této kritické hodině? Víš, co Bůh od své církve v této době očekává? Co je Božím největším záměrem?“
Kdo má uši k slyšení, slyš, co Duch říká církvi: „Proč jsi tady? Jaký je Boží záměr pro tebe v této kritické hodině? Víš, co Bůh od své církve v této době očekává? Co je Božím největším záměrem?“
Tři měsíce poté, co Izraelci opustili Egypt, dorazili na úpatí hory Sinaj a utábořili se tam. Mojžíš vystoupil na tuto masivní, bouřlivou horu, aby rozmlouval s Hospodinem. Bůh ho zavolal a řekl:
„Aj, já půjdu k tobě v hustém oblaku, aby slyšel lid, když mluviti budu s tebou, ano také, aby tobě věřil na věky… Jdi k lidu, a posvěť jich dnes a zítra… a ať jsou hotovi ke dni třetímu… nebo v den třetí sstoupí Hospodin před očima všeho lidu na horu Sinai…“
Když zavane Boží Duch, každý pozná, že se něco děje. Lukáš, autor knihy Skutků, píše: „Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr“ (Sk 2,2). Podle tohoto verše na Letnice přišel Boží Duch jako „hukot z nebe“. Byl mocný, rychlý a změnil celou atmosféru: „naplnil celý dům, kde byli“ (Sk 2,2).
Ježíš řekl svým učedníkům: „Já jsem vyvolil vás a postavil jsem vás, abyste šli a přinesli ovoce.“ Pak rychle dodal tato vážná slova: „A vaše ovoce aby zůstalo“ (Jan 15:16).
Tato Kristova slova se týkají všech Jeho učedníků, v každé době. V podstatě nám říká: „Ujistěte se, že vaše ovoce přetrvá v den Soudu.“
Slovo „ovoce“ znamená konat Kristovo dílo a Jeho službu zde na zemi. Jako věřící jsem byl vyvolen a ustanoven, abych šel do celého světa a kázal Kristovo evangelium. Navíc jsem, jako služebník tohoto evangelia, povolán, abych činil a trénoval pravé učedníky.
Chci vám povídat o slově neumdlévající. Znamená nezmenšený v intenzitě nebo vypětí – neústupný, nekompromisní, nesmlouvavý, neschopný být změněn nebo přesvědčen argumenty. Být neumdlévající je houževnatě lpět na určeném postupu, kurzu.
Přednedávnem jsem začal plánovat knihu o utrpení Božích svatých. Chtěl jsem povzbudit křesťany o Pánově věrnosti k jeho lidu uprostřed jejich zkoušek. Od té doby mi mnoho čtenářů píše a svědčí o tom, jak jim dal Bůh milost v jejich čase trápení. Jedna žena napsala o snášení fyzické zkoušky:
„Musíme za vás, bratří, stále Bohu děkovat, jak se sluší, protože vaše víra mocně roste a vzájemná láska všech vás je stále větší“ (2. Tesalonickým 1:3).
Jaký úžasný kompliment Pavel udělal tesalonickým křesťanům! Říká jim: „Je neuvěřitelné vidět, jak jste vyrostli ve víře v Krista i ve vzájemné lásce. Všude, kam jdu, se chlubím vašim duchovním růstem. Děkuji za vás Bohu!“
Pojďte se mnou na pole do roviny Dura blízko Babylona. Král Nabuchodonozor obeslal všechny vůdce – vladaře, prince, knížata, úředníky – z celé jeho rozsáhlé říše. Představte si obraz – dav lidí oblečených v jejich různě pestrých národních oděvech, hovořící mnoha jazyky. A ti všichni byli shromážděni z jediného důvodu – vzdávat čest královým bohům!
Nabuchodonozor král postavil ohromný zlatý obraz, devadesát stop vysoký. A nyní se tito vůdcové, kteří vážili cestu na pole Dura, klaněli v uctívání, jakmile královský orchestr začal hrát hudbu. Buď tohle, anebo smrt.
Dovolte, abych se s vámi sdílel o tom, co věřím, že mi Bůh ukázal o svých soudech nad Amerikou – soudech, které již začaly. Nedávno, uprostřed hluboké modlitby, zněla v mém duchu znovu a znovu tato slova: „Žebráci jsou znamení! Žebráci jsou znamení!“
Ďáblovou poslední strategií v oklamání věřících je způsobit, aby pochybovali o Boží věrnosti v odpovídání na modlitby. Satan by chtěl, abychom věřili, že Bůh zavřel své uši před naším pláčem a nechal nás, abychom si své problémy vyřešili sami.