Když Pavel čekal v Římě na soud, byl držen v hrozných podmínkách (viz Filipským 1,13-14). Po celý den ho hlídali vojáci pretoriánské stráže, byl k nim trvale připoután. Byli to suroví, tvrdí muži, často kleli. Ti muži už viděli úplně všechno a každý uvězněný člověk byl pro ně zločinec, včetně Pavla.

O známých Ježíšových slovech o ovcích, pastýři a zloději v Janovi, panuje všeobecně mylná představa. „Amen, amen, říkám vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká jinudy, je zloděj a lupič.“ (Jan 10,1)

„Amen, amen, říkám vám: Já jsem dveře pro ovce. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly. Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život – život v plnosti“ (J 1,7-10).

Před lety, kdy jsem založil první sbor v Detroitu, začali jsme se v pátek večer scházet k modlitbám. Přišly jen dvě ženy, které se modlily, a jeden muž tam seděl a četl Bibli. Připadalo mi, že se tam prezentoval i démon. Bylo to nejhorší modlitební setkání, jaké jsem poznal, a kdybych nebyl pastor, nešel bych tam.

Jednou ty ženy potkaly na ulici muže, kterého v noci někdo zmlátil a zlomil mu tři žebra. Pozvaly ho na naše setkání a slíbily mu uzdravení.

Pavel píše: „Držte pevně slovo života, abyste mi byli chloubou ke dni Kristovu, že jsem nadarmo neběžel ani se nadarmo nenamáhal.“ (Filipským 2,16) Pavel tak připomínal den, kdy bude stát v Kristově přítomnosti a kdy bude odhaleno tajemství vykoupení.

„Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se!“ (Filipským 4,4). To jsou Pavlova závěrečná slova Filipským. Pavel neříká: „Jsem ve vězení a řetězy jsou mi požehnáním. Jsem rád za tu bolest.“ Jsem přesvědčen, že se Pavel denně modlil za osvobození a volal za sílu vytrvat. Dokonce i Ježíš, v hodině zkoušky a bolesti volal k Otci: „Proč si mě opustil?“ První impuls v utrpení je volat. Proč? Protože Pán je citlivý na naše volání.

Celý svět se nyní chvěje kvůli propuknutí teroru a kalamit po celém světě. Každý den se probouzíme a dozvídáme o nových pohromách. Někteří pozorovatelé říkají, že jsme svědky počátku třetí světové války.

Nevěřící začínají být přesvědčeni, že už nezbývají žádná řešení, že všechno spěje do chaosu, protože neexistuje žádné vyšší vedení. Boží lidé chápou věci jinak. Víme, že neexistuje důvod se obávat. Bible nám připomíná znovu a znovu, Pán má vše pod kontrolou. Nic na světě se nestane bez jeho vědomí a vedení.

Budě tě šokovat zjištění, že Ježíš se potýkal s pocitem, že se mu nepodařilo dosáhnout skoro ničeho?

V Lukáši 15,3-7 se mluví o pastýři, který opustil 99 ovcí a šel hledat jednu ztracenou ovci. Obvykle se zaměřujeme na tu ztracenou ovci, ale co ty ostatní, které zůstaly?

Představuji si, že mezi těmi 100 ovcemi byly pravděpodobně tři nebo čtyři, které byly vždy přímo u nohou pastýře, kamkoli šel. Byly to ovce, které si myslely: „Člověče, neopustíme tě.“ Věděly, v kolik se ráno pastýř probouzel, a pokud se probouzel v 6:00, pak v 5:59 mu šmátraly po paži. Byly to ovce, které by si všimly toho, že se pastýř znepokojil a začaly by bečet.

Když se Pelištejci shromáždili k boji proti Izraeli se svými 30 000 vozy a 6 000 jezdci na koních a s lidem tak početným, jako je písku na břehu moře, král Saul a Izraelci vnímali, že jsou ohroženi a začali se ukrývat v jeskyních a dírách. Písmo říká, že následovali Saula do Gilgálu a třásli se. A přece existoval někdo, kdo se nebál. Jónatan, Saulův syn, se obrátil na svého zbrojnoše a řekl: „Pojď, pronikneme k postavení těch neobřezanců. Snad pro nás Hospodin něco udělá.

V Izajáši 49 se dozvídáme, že Pán zná naše boje a bojoval je dříve než my. To není hřích, že nás občas přepadají myšlenky, že naše práce byla marná, nebo pocit neúspěchu z nenaplněných očekávání. Sám Ježíš to zažil a byl bez hříchu.