Je církev bezmocná v této nebezpečné době? Máme sedět a čekat na Kristův návrat? Anebo jsme povoláni k nějakému radikálnímu jednání? Když se všude kolem nás svět třese a lidé strachem umdlévají, jsme povoláni obléci duchovní zbroj a utkat se s nepřítelem?

Bible říká, že Bůh nedělí lidi na významné a méně vlivné. Protože jeho slovo se z generace na generaci nemění, můžeme ho žádat o stejné milosrdenství, jaké svému lidu projevil v průběhu historie. Dokonce i král Menaše, který hřešil tak, jako žádný král před ním, došel u Boha milosti, když činil pokání (viz 2. Královská 21,1-18).

Občas mi někdo řekne: „Mám dobré i špatné zprávy… Kterou chceš slyšet jako první?“

Před lety, kdy jsem založil první sbor v Detroitu, začali jsme se v pátek večer scházet k modlitbám. Přišly jen dvě ženy, které se modlily, a jeden muž tam seděl a četl Bibli. Připadalo mi, že se tam prezentoval i démon. Bylo to nejhorší modlitební setkání, jaké jsem poznal, a kdybych nebyl pastor, nešel bych tam.

Jednou ty ženy potkaly na ulici muže, kterého v noci někdo zmlátil a zlomil mu tři žebra. Pozvaly ho na naše setkání a slíbily mu uzdravení.

Pán řekl: „Šimone, Šimone, hle, satan si vás vyžádal, aby vás vytříbil jako pšenici, ale já jsem se za tebe modlil, aby tvá víra neselhala.“ (Lukáš 22,31-32) Ježíš předem věděl, že bude Petr tříben, ale nezabránil tomu, protože tento proces byl potřebný. Ale Ježíš jedním dechem dodal: „Modlil jsem se za tebe“. Řekl, „Modlil jsem se za tebe“, nikoliv „Budu se za tebe modlit“. Nejspíš už dlouhé hodiny strávil v rozhovorech s Otcem o Petrovi. O tom, jak ho má rád, jak potřebný je v Božím království, jak si ho cení jako přítele.

Jak se v praxi naučíme milovat druhé tak, jako nás miluje Kristus? Jan píše: „Sestry vzkázaly Ježíšovi: ‚Pane, ten, koho máš tak rád, je nemocný.‘ Když to Ježíš uslyšel, řekl: ‚Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven.‘ Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval. Když uslyšel, že Lazar onemocněl, zůstal ještě dva dny tam, kde byl.“ (Jan 11,3–6)

Mocně a účinně jednat lze skrze vroucí modlitbu. V noci, kdy Ježíš zápasil v modlitbě se svým posláním zemřít na kříži, jeho učedníci nedokázali zůstat vzhůru s otevřenýma očima, natož aby ho podporovali v modlitbách. Ježíš jim tedy řekl: „Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné“ (Matouš 2,41).

Přichází kalamity v takovém rozsahu, jaký jsme doposud nezažili: hurikány, požáry, záplavy, sucho, národní nepokoje. Na všech stranách roste strach a beznaděj a ti největší skeptici dokonce tvrdí, že jsme již na počátku třetí světové války.

Je nebezpečné se rozhodovat bez Boha, vede to k problémům, kterým bylo možné se vyhnout. Ve Starém zákoně vidíme, že Jozue udělal rozhodnutí, které vedlo k tomu, že se Izrael dostal do války s nepřáteli, kterým by nemusel čelit, kdyby byl Jozue obezřetnější.

Apoštol Pavel, pisatel většiny knih Nového zákona, v dopise Římanům učinil mimořádné přiznání: „Duch nám pomáhá v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.“ (Římanům 8,26) Všimněte si klíčových frází: