Bible říká, že Bůh nedělí lidi na významné a méně vlivné. Protože jeho slovo se z generace na generaci nemění, můžeme ho žádat o stejné milosrdenství, jaké svému lidu projevil v průběhu historie. Dokonce i král Menaše, který hřešil tak, jako žádný král před ním, došel u Boha milosti, když činil pokání (viz 2. Královská 21,1-18).
Takže, drahý svatý, pokud máš obavy, že jsi proti Boží milosti hřešil až příliš často,… pokud si myslíš, že jsi zašel příliš daleko a Bůh se tě vzdal,… pokud jsi zklamaný a zdeptaný neúspěchem nebo svým nesvatým chováním,… jestli přemýšlíš nad tím, zda tě Bůh nepřesunul do depozitáře nebo ti odpírá svou lásku kvůli nějakému hříchu, který jsi kdysi spáchal – věz, že pokud se upřímně obrátíš, pak se můžeš spolehnout na následující: BŮH SE NEMĚNÍ.
Připomeň Pánu Jeho slova. Napiš si seznam všeho, co pro tebe v posledních letech udělal. Pak si najdi v Písmu další příklady, kdy jednal milostivě se svým lidem. Tento seznam předlož před Pána a řekni mu: „Pane, nemůžeš popřít své vlastní Slovo. Ty jsi stejný včera, dnes a navždy.“
Dnes máme něco, o čem mohli starozákonní lidé jenom snít: Božího syna sedícího po pravici Otce – Soudce. Známe Syna, který nás přijal za své bratry a sestry skrze smlouvu, kterou zpečetil svou krví. Vždy, když stojíme před Soudcem, můžeme se domáhat tohoto krevního pouta a předkládat mu jeho vlastní slova: „Pane, nemám nic, co bych ti mohl dát, kromě tvého vlastního Slova. Zaslíbil jsi, že v Kristu budu mít plnost, že nedovolíš, abych padl a že Kristus bude můj přímluvce. Zaslíbil jsi také, že vyslyšíš mé prosby a naplníš všechny mé potřeby. Pane, vylij na mne své milosrdenství a milost v hodině mého soužení. Amen!“
Věřím, že Pána nesmírně těší, když přistupujeme k Božímu trůnu se smělostí a připomínáme mu jeho vlastní slova. Jako by říkal: „Konečně to chápeš. Mám z tebe radost.“