Je církev bezmocná v této nebezpečné době? Máme sedět a čekat na Kristův návrat? Anebo jsme povoláni k nějakému radikálnímu jednání? Když se všude kolem nás svět třese a lidé strachem umdlévají, jsme povoláni obléci duchovní zbroj a utkat se s nepřítelem?
Prorok Joel viděl, jak na Izrael přichází podobná doba – „den tmy a temnot“. Podle Joela byl den tmy přicházející na Izrael tak hrozný, že se v jeho dějinách nikdy nic takového nevyskytlo. Prorok volal: „Běda, ten den! Blízko je den Hospodinův! Přivalí se jako zhouba od Všemohoucího“ (Joel 1,15).
Co radil Joel Izraeli v té temné hodině? Přinesl toto slovo: „A proto ještě teď, praví Hospodin, navraťte se ke mně celým svým srdcem, v postu, pláči a nářku. Roztrhněte svá srdce, ne oděv, navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, nesmírně trpělivý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem. Kdo ví, nepojme-li ho opět lítost“ (Joel 2,12-14).
Když čtu tuto pasáž, nejvíce mne udeří do očí slova: „A proto ještě teď“. Když na Izrael padla obrovská temnota, Bůh žádal od svého lidu: „I teď, v hodině mé pomsty – když jste mne zavrhli, když se zdá slitování nemožné, když lidstvo zesměšňuje má varování, když strach a temnota pokrývají zemi – i teď na vás naléhám, abyste se ke mně navrátili. Jsem pomalý k hněvu a jsem známý tím, že zadržuji své soudy po určitou dobu, stejně jako jsem to učinil pro Jóšijáše. Můj lid se může modlit a domáhat se mého slitování. Avšak svět nebude činit pokání, jestliže neřeknete, že existuje slitování.“
Vidíš v tom Boží poselství pro nás? Jako jeho lid můžeme v modlitbě prosit a on nás uslyší. Můžeme mu předkládat své žádosti a víme, že on vyslyší upřímné, účinné a vroucí modlitby svých svatých.