John Piper psal o jednom z nejzávažnějších výroků v historii Nejvyššího soudu, který ukazuje změnu a rozklad společnosti. Tuto krátkou větu pronesl soudce Nejvyššího soudu Anthony Kennedy v roce 1992. Řekl: „Srdcem svobody je právo definovat vlastní pojetí existence, smyslu bytí a tajemství života.“
Podporovat tuto ideologii, znamená Boha vyloučit z rozhovoru.
Mnoho věřících nechce věřit, že zakusí strádání nebo bolest, ale Písmo jasně říká:
Když se rozhlédneme po křesťanstvu, vidíme spoustu církví, které konají pro Boha veliké věci - lidé zde nalézají Krista, jsou křtěni, na modlitebních setkáních vyprosí Boží požehnání a atmosféru prostupuje Duch lásky. V těch sborech je Kristův Duch a ovzduší je plné radosti.
Můžeme se také ovšem setkat se sbory, které Ježíši Kristu pravděpodobně dobré jméno nedělají. Lidé zde jsou vlažní a dělají ostudu Pánovi svými činy a postoji.
Nevyhnutelná znamení, že Bůh zde koná, chybí a ovzduší naplňuje smrtelný duchovní chlad.
Každý opravdový následovník Ježíše Krista říká, že chce plnit Boží vůli, přesto však většina křesťanů smýšlí o Boží vůli jako o něčem co je jim vnucováno — něco nepříjemného a těžkého, co jsou nuceni dělat. Představují si Boha tak, že požaduje, aby se člověk poddal tvrdému souboru pravidel a podmínek: „Dělej to mým způsobem nebo ti nepomůžu.“ Jak velmi se mýlí!
„Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním“ (Římanům 8,26).