Dneska tady máme mraky dobře vyškolených služebníků, respektovaných mužů s dobrým vzděláním. Tráví mnoho let v seminářích, studují teologii, filozofii a etiku. Vyučují je obdarovaní učitelé, vážení muži, kteří jsou experty ve svých oborech.
Mnozí z těchto mužů, když si stoupnou za kazatelnu a začnou kázat, vyslovují jenom prázdná slova. Jsou schopni ti říci mnoho zajímavých věcí o životě a službě Krista. Jenže to, co říkají, nechává tvého ducha chladným. Proč? Protože nemají zjevení Ježíše, postrádají osobní zkušenost s Ním. Vše, co o Kristu vědí, přišlo skrze rozumovou zkušenost jiných mužů. Jejich postřehy jsou pouze vypůjčená vyučování.
V listu Efezským ve 4. kapitole 20. verši se Pavel ptal: "Jak jste poznali Krista?" Jinými slovy, kdo vás naučil to, co víte o Ježíši? Přišlo to skrze mnohá kázání, jež jste slyšeli, nebo skrze lekce v nedělní besídce? Jestliže ano, je to dobře. Ale je to maximum, co se dá o Kristu poznat? Nezáleží na tom, jak mocně tvůj pastor dokáže kázat, nebo jak pomazaní budou tvoji učitelé. Potřebuješ více než pouhé rozumové poznání.
Mnoho věřících je spokojených s tím, co já nazývám úvodní, jednorázové zjevení Kristovy spasitelné moci a milosti. Je to jediné zjevení, které kdy zakusili. Říkají: "Ježíš je Mesiáš a Spasitel. On je Bůh, Boží syn." Každý opravdový věřící zakouší toto úžasné zjevení, které proměňuje jeho život. Jenže to je jenom první krok. Před tebou leží hlubší a slavnější zjevení Krista.
Pavel to věděl. Přijal neuvěřitelné zjevení Ježíše na cestě do Damašku. Pavel byl doslovně svržen ze svého koně, a promluvil k němu hlas z nebe. Nikdo nikdy neměl osobnější zjevení Krista než toto. Ovšem Pavel věděl, že to byl jenom začátek. Počínaje tímto okamžikem začalo platit něco nového: "Rozhodl jsem se totiž neznat mezi vámi nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného." (1. Korintským 2:2, B21).