Apoštol Pavel založil církev v Korintu. Hluboce se zajímal o lidi ve sboru a měl pro ně speciální odkaz: „A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje“ (1. Korintským 13,3).
Pavel často vyučoval duchovní základy, ale tentokrát mluvil přímo k „rodině“ – lidem, kteří se scházeli v tom místě. Apeloval na ně, aby se stali zdravými věřícími a chtěl je ujistit, že je velmi miluje – tak, jak by se měli milovat navzájem. Svět je plný rozdělení a odmítnutí, proto se noví věřící potřebují v církvi setkat s něčím úplně jiným.
Pro některé je jednodušší milovat obyvatele Afriky, Indie nebo Číny, než milovat jeden druhého v církvi. Lidé mají problémy, a nejsou vždy věrní, milující a odpouštějící. A tak je někdy těžké zůstávat v Kristově lásce, ale k tomu nás Bůh povolal. A o tom mluví Pavel. Můžete se vyčerpat evangelizováním s vášní a horlivostí misionáře, ale pokud nemilujete ty, kteří jsou kolem vás, není to účinné.
Můžeme lidi obracet ke křesťanství, ale v srdci musíme mít lásku jeden k druhému. Toužím po tom, aby všichni křesťané měli evangelizační zanícení, aby se dotkli ztracených, chudých a nuzných, ale také je toužím vidět plné lásky. Čím více se budeme snažit být tělem Kristovým, o kterém tady Pavel hovoří, tím zdravější bude naše církev a stejně tak budou zdravější i noví učedníci.
Zdraví je nakažlivé stejně jako nemoc, tak se snažme šířit lásku a radost Pána mezi ty kolem nás.