Ve své modlitbě k Otci Ježíš říká: „Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve tvém jménu, které jsi mi dal, nechť jsou jedno jako my.“ (Jan 17,11) Vlastně říká: „Dohodli jsme se, že do naší smlouvy může být přijat každý, kdo ve mne uvěří. A tak Tě, Otče, žádám, abys tyto milované přijal do stejné smlouvy, kterou už máme my.“
Co má tato smlouva mezi Otcem a Synem co do činění s tebou a se mnou? Je to obraz Boží lásky k jeho milovanému stvoření. Uzavřel tuto smlouvu, protože nechtěl ztratit ani jediné dítě. Vypovídá to o jeho nezměrné lásce k jeho lidu.
Otec dal svého Syna, Syn dal svůj život a my přijímáme všechny výhody. Vzájemným souhlasem Otec a Syn udělali tuto smlouvu, aby udrželi a ochránili Kristovo semeno. To nás ujišťuje, že vytrváme do konce a budeme v bezpečí.
Slib, že nás zachrání a vysvobodí, a naše důvěra, že Bůh to dodrží, má precedens ve vztahu mezi Otcem a Synem.
Vedl Otec Ježíše tak, jak sliboval, že ho povede? Zplnomocnil Jeho Duch Syna a dal mu povzbuzení a útěchu? Provedl jej skrze všechna pokušení a zkoušky? Ochránil jej před silami temnoty? Přivedl jej domů do vítězné slávy? Byl Bůh věrný této části smlouvy?
Ano, určitě! A Otec, který dodržel svoji smlouvu se svým Synem, se zavázal věčným slibem, že udělá to stejné pro nás. Ježíš potvrdil tuto část smlouvy, když řekl: „Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně“ (Jan 17,22-23).
Když zůstaneš v Kristu — přebývat v něm a důvěřovat mu — určitě uvidíš jeho slávu!