Nebojácný prorok Jeremiáš, mocný kazatel svatosti a pokání, měl mysl Boží a chodil v bázni před Hospodinem. Nicméně když čteme Jeremiáše 20. kapitolu, nacházíme tohoto velkého muže, jak se trápí ve strašlivém zatmění víry.
Jeremiáš kázal u chrámové brány. Vtom Satanem posedlý kněz, Pašchúr, přišel a udeřil jej do tváře. Potom Pašchúr přikázal svým mužům, aby Jeremiáše odvlekli a vsadili jej do klády. Procházející davy se mu posmívaly. Když jej z klády vyvedl, Jeremiáš vyslovil Boží soud nad Pašchúrem a jeho následovníky: „A ty Pašchúre, i všichni obyvatelé tvého domu půjdete do zajetí.“ (Jeremiáš 20,6) Jinými slovy, „Pašchúre, s tebou i s tímto městem je konec!“
Jakmile k tomu došlo, na Jeremiáše se snesla duševní temnota a propadl depresi. Kdysi průbojný kazatel svatosti nyní ventiloval svoje temné emoce směrem k Bohu: „Pane, oklamal jsi mě. Slovo, které jsi mi dal, se stalo potupou a každý den jsem zesměšňován. Opustil jsi mě, tak tě opustím. Už nebudu mluvit tvoje slovo, protože všechny tvoje sliby jsou prázdné. Můj život a služba skončily hanbou. Měl jsi mě zabít hned v děloze.“ (přečti si Jeremiáše 20:7-9;17)
Přehnal to Jeremiáš? Cožpak mohou taková slova vycházet z úst kohokoli, kdo o sobě prohlašuje, že slouží Bohu? Naši odpověď najdeme hned v následující kapitole: „Slovo, které se stalo k Jeremiášovi od Hospodina“ (Jeremiáš 21,1). Prorokova krize víry přešla. Bůh se nenechal vyvést z konceptu. Je si pořád vědom nástrojů a útoků, které Satan používá vůči jeho nejefektivnějším služebníkům. Věděl, že to Jeremiáš vydrží. Bůh rozuměl, že Jeremiášův křik měl původ ve zmatku a bolesti. Písmo nám jasně ukazuje, že od něj ani na jedinou chvíli neodňal svoje pomazání.
Můžeš mít dojem, že tě Bůh nechal klesnout. Uvědom si, že za těmito pochybnostmi je ďábel. Ten je naprosto odhodlán zastavit tvoji vizi o Boží milosti a milosrdenství. Vztáhni se ke svému Otci a odpočívej v jeho lásce s ujištěním, že on tě nikdy neopustil.