„Požehnán buď Hospodin, že za kořist nás nedal jejich zubům! Unikli jsme jako ptáče z osidla lovců … Naše pomoc je ve jménu Hospodina; on učinil nebesa i zemi.“ (Žalm 124,6-8)
Lovci byli tenkrát, před vynálezem střelných zbraní, profesionálními chytači ptáků. Zajali ptáče tím, že na zem rozprostřeli síť a do ní umístili past. Po zemi blízko pasti rozházeli obilí a potom, když ptáče zobalo obilí, past zaklapla a síť se přes ně nahrnula a nepustila je. Lovci chycené ptáky prodávali k různým účelům – jako domácí miláčky, jako oběti, jako potravu.
V celé Bibli vidíme, že naše duše jsou přirovnávány k ptákům: „Je mé dědictví pro mne kropenatý dravec?“ (Jeremjáš 12,9). Jestliže jsme „ptáky,“ kdo je potom lovcem? Podle Bible je lovcem samotný ďábel. Satan je naprosto rozhodnut sesadit každého věřícího, který chodí ve svatosti a úplné oddanosti Ježíši Kristu.
Protože ďábel není všudypřítomný a nemůže tedy být všude najednou, poroučí zástupům démonických bytostí, knížectví a temných sil. Tyto démonické síly působí tak, že kladou pasti pro křesťany. Ve skutečnosti satan používá pro kladení démonických pastí také svévolníky: „Svévolníci osidlo mi nastražili“ (Žalm 119,110).
Žalmista píše: „Ochraňuj mě, Hospodine, před rukama svévolníka, chraň mě proti násilníku, proti těm, kdo zamýšlejí podrazit mi nohy. Pyšní osidlo mi nastražili, síť z provazů na cestu rozestřeli, nachystali na mě léčky“ (Žalm 140,5-6).
I když je pravda, že satan má armádu z nejvychytralejších a nejšikovnějších lovců na zemi, je dobrou zprávou, že žádný z jeho útoků proti Bohu oddanému dítěti neuspěje. Nezáleží na tvém selhání, utrpení či pasti, spočiň v jistotě, že Bůh je na tvé straně. Přestože jsi slabý, můžeš k němu volat a on přijde a odstraní síť. Jen zůstaň v klidu a sleduj jeho záchranu!