Všichni jsme stvoření návyků. Většinou vstáváme ve stejnou hodinu, jíme stejnou snídani, jedeme stejnou cestou do práce, posloucháme při tom stejné rádio. V našich denních rutinách čelíme nekonečnému opakování. To je prostě život. I když se to tak často nezdá, je v tom opravdová vyspělost a růst, když jsme věrní a zodpovědní den co den, týden co týden, rok co rok.
To samé bychom mohli říct o našich duchovních životech. V neděli ráno jdeme do kostela, sedíme vždy na stejném místě a zpíváme stejné chvály. Dokonce naše modlitby mohou znít stejně. Ptáme se, „Opravdu dělám něco užitečného pro království Boží? Dělám to samé neustále dokola a není v tom žádná pestrost.“
Dospívání v milosti neznamená dělat toho víc nebo větší věci pro Boha. Skutečný růst přichází, když děláme to samé znovu a znovu s jistotou v srdci, že pro Něj děláme vše. Je to jako když se v první třídě učíme psát. Obkreslujeme nejdříve kruhy a čáry, abychom vytvořili velké písmeno. Ale po chvíli se písmena stanou menšími a jsou více u sebe a nakonec se naučíme dávat dohromady více slov a zformulujeme celou větu. I když neustále opakuješ věci dokola, celou dobu tím činíš něco, co stojí za to.
Při naší křesťanské cestě to stojí mnoho milosti jít dál, když jsme unavení, zlomení, sklíčení nebo zarmoucení. Ve skutečnosti to stojí více milosti být v těchto časech vytrvalými, než to stojí, když jsou věci pro nás nové, čerstvé a vzrušující. Je skvělé, že víme, že můžeme věřit Jeho slovu a že On je tady neustále s námi.
Chci tě povzbudit, abys Mu sloužil věrně a pozoroval, jak tě Pán přivede na nové místo pokoje, důvěry a smyslu.