Miluji slova jednoho starého chvalozpěvu: „Ó, jak vzácné štěstí pro mne, Ježíš můj že přítel jest. Co mne v srdci hněte, v domě, v modlitbě smím k němu nést.“ (Joseph M. Scriven). „Někdo má přátele ke své zkáze, ale některý přítel přilnul víc než bratr.“ (Přísloví 18:24).
Bůh rozšířil plnost své lásky k nám prostřednictvím daru svého Syna: „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3:16). A pro jeho velkou lásku k nám, i my můžeme k ostatním přistupovat láskyplně.
Všichni chceme mít někoho, kdo by s námi v životě sdílel naše hodnoty a normy, přítele, který bude věrný a milovat nás navzdory našim slabostem. O takovém přátelství čteme v 1.Samuelově 18:1,3-4: „Jónatan přilnul celou duší k Davidovi, zamiloval si ho jako sebe sama … Jónatan uzavřel s Davidem smlouvu, protože ho miloval jako sám sebe. Pak si Jónatan svlékl roucho, které měl na sobě, a dal ho Davidovi. Dal mu také své odění, svůj meč i luk a svůj pás.“
Tyto verše představují lásku, kterou má Ježíš pro nás - nezaslouženou, nadpřirozenou lásku, lásku, která vidí za naše slabiny a je vždy podporující a povzbuzující. Říká se jí agapé, láska Boží, a převyšuje lidské chápání. Takové milující přátelství, které sdíleli Jónatan a David, nazývám evangelijním vztahem, a může přijít jen prostřednictvím moci Ježíše Krista.
Když přijmete od Ježíše tento dar lásky, požádejte ho, aby vás uschopnil být zbožným přítelem, který povzbuzuje duchovní růst někoho jiného - skutečným „přítelem, který přilnul víc než bratr“.