Mnozí služebníci Boží dnes nesou těžká břemena a Bůh každému z nich chce připomenout: „Má spravedlnost je blízko, má spása vzejde, všechny lidi bude soudit má paže. Ve mně skládají naději ostrovy, čekají na mou paži.“ (Izaiáš 51,5)
Bůh říká: „Už jsem promluvil slovo o tvém vysvobození - zakotvil jsem je ve svých smluvních zaslíbeních - a již jsem natáhl svoji mocnou paži, abych tě vyvedl z tvé pouště. Proč si nenárokuješ, co jsem ti zaslíbil a nechodíš ve světle mé svobody, radosti a pokoje?“
Bůh zaslibuje svému lidu: „Hospodin potěší Sijón, potěší všechna jeho místa, jež jsou v troskách. Jeho poušť změní, bude jako zahrada Eden, jeho pustina jako zahrada Hospodinova. Bude v něm veselí a radost, vzdávání díků a prozpěvování.“ (Izaiáš 51,3) On chce, aby jeho lid věděl toto: „Přinesu vám útěchu. Nyní se vše, co vidíš, jeví jako selhání, ale změní se to! Změním tvoji pustinu v zahradu, kde vstoupíš do mé radosti a útěchy.“
To nejsou hloupá a prázdná zaslíbení. Řekl je Bůh, který vládne nade vším. Jeho myšlenky o nás jsou myšlenky o dobrých věcech; miluje nás a plánuje nás vysvobodit ze všech strachů a z deprese. Pán nám chce ale také ukázat, proč jsme na tom tak mizerně: „Dovolili jste ďáblu, aby po vás šlapal.“
Příklad takové situace najdeme u krále Davida, který připustil: „Mé ledví je v jednom ohni, nezbylo nic zdravého v mém těle. Jsem ochromen, zcela zdeptán, křičím a mé srdce sténá.“ (Žalm 38,8-9) David věděl, že když dovolí svému vlastnímu strachu podněcovat nepokoj, bude ještě více ztrácet odvahu. Také vidíme zděšení, které zakoušeli učedníci, když se nacházeli ve strašlivé bouři. Jejich loď byla zmítána silnými větry a vysokými vlnami ... ale pak se objevil Ježíš se svým slovem, které dává život: „Já jsem to. Nebojte se.“ (Matouš 14,27)
To je dnes slovo pro každého věřícího. Ježíš je s tebou ve tvé krizi, půjde vedle tebe a bude promlouvat pokoj.