„Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec“ (Lk 6,35-36).
Celou biblí se táhne mocné poselství: „Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh milosrdný (Dt 4,31). Čteme o tom stále znovu a znovu v páté Mojžíšově, v knihách letopisů, u Nehemjáše, v Žalmech – Hospodin je plný milosti a slitování. Podobně i v Novém Zákoně se setkáváme s tématem milosrdenství: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec“ (Lk 6,36).
Písmo nám ale také říká, kolik Bůh Otec zaplatil za tuto milost, projevenou hříšnému světu.
Hospodin se nevzdal bezbožného světa, pohlceného žádostmi. Když viděl, jak se na zemi rozmohla zvrácenost, neodvrátil se od svého stvoření. Naopak - doprostřed toho všeho poslal svého Syna. Ze své velké milosti nabídl svého jednorozeného jako oběť smíření, obětoval Krista za naše nepravosti.
Pomysli na cenu milosti, kterou zaplatil Pán Ježíš. Její hodnota je nevyčíslitelná. Nikdo nezměří Kristovu bolest, když na sebe vzal hříchy celého světa. Ale do určité míry nám Písmo vykresluje, jakou cenu Pán zaplatil za službu smíření, kterou na zemi konal.
V první řadě, Ježíš byl zavržen celým tehdejším náboženským světem. Vůdci té doby proti němu soptili záští. Posmívali se mu chudí i bohatí, vzdělaní i prostí. Nakonec jej celá společnost odsoudila, poplivala a přibila na kříž.
Jako příjemci Boží milosti, ty i já víme něco o ceně, kterou Pán Ježíš zaplatil. Jeho milost našla tebe osobně spoutaného v hříchu. Uslyšel pláč tvého srdce a vysvobodil tě. Změnil tě, otevřel tvé oči, naplnil tě svým Duchem svatým. Učinil tě hodnotnou nádobou, abys hlásal jeho evangelium.
Nemyl se, milost, kterou jsi dostal, stála nesmírně mnoho. Kážeme, že Boží milost je pro nás zadarmo, je nezasloužená, její plná cena byla zaplacena Kristovou prolitou krví. A je to pravda – Bůh byl plně usmířen cenou, kterou Pán Ježíš zaplatil, aby nám milost mohla být udělena. Stali jsme se dědici království. Z jeho milosti má každý skutečný věřící jistotu věčného života.
A přesto je určitá cena Boží milosti i na straně člověka, na naší straně. Je to vysoká cena skutečného svědeckého života, dokazujícího moc obdržené milosti. Šíření milosti, kterou jsme dostali, nás v tomto světě přijde draho. Počítejme s tím, že budeme platit tuto cenu každý den svého života.
Pán Ježíš řekl: „Buďte milosrdní, jako váš Otec v nebi.“ A On sám nám na svém těle ukázal, kolik takové milosrdenství stojí. I my se setkáme s naprostým odmítnutím. Svět nepřijme naše poselství evangelia. Čím více se v našich životech projeví moc Pána Ježíše, tím víc bude Boží milost zesměšňována a opovrhována.
První splátka, kterou Pán Ježíš za milost zaplatil, bylo jeho postavení v nebi. Milost ho přiměla, aby se narodil na zem v lidském těle. Potom ho milost vůči světu stála život. Vzor Pána Jžíše je příkladem pro všechny, kteří ho chtějí následovat.
I apoštol Pavel zaplatil stejnou cenu za život z milosti na zemi.
Pán Ježíš nás varoval předem: „Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat“ (J 15,20). Apoštol Pavel tuto pravdu dosvědčil: „S námahou pracujeme svýma rukama. Jsme-li tupeni, žehnáme, pronásledováni neklesáme, když nám zlořečí, odpovídáme laskavě. Až dosud jsme vyděděnci světa, na které se všechno svaluje“ (1K 4,12-13).
A co s tím odmítnutím máme dělat? „Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi“ (Lk 6,23). To není snadný úkol. Jak se máme radovat v těžkém pronásledování? Milovaní, i to je součástí ceny, kterou platíme za zvěstování Pána Ježíše a jeho milosti.
A nebude to jen odmítnutí světa, výsměch bezbožných sdělovacích prostředků. Musíme počítat s posměchem a opovržením formálních věřících, náboženské komunity žijící v kompromisech. Když Pán Ježíš varoval učedníky: „Lidé vás budou nenávidět a vyloučí vás, potupí a vymažou vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka...“ (Lk 6,22), hovořil o jednání zbožných lidí své doby.
I Saul, zanícený v náboženství, se takového pronásledování horlivě účastnil a získal si tak mezi náboženskými vůdci vysoké postavení. Čím více pronásledoval následovníky Pána Ježíše, tím větší úctu mu prokazovali a jeho prestiž rostla.
Nejprve se jmenoval Saul a byl mladým zaníceným zélótou. Byl bezúhonný podle židovského zákona, těšil se přízni kněží a představených synagogy. Poprvé se v Písmu se Saulem setkáváme u kruté popravy Štěpána. Byl po celém okolí znám jako nejhorlivější pronásledovatel Kristovy církve. Byl pevně rozhodnut vymazat Ježíšovo jméno z povrchu země, zadusit církev hned v zárodku.
Ale přišel den, kdy nad Saulem zazářila milost. Představte si, jak asi vypadalo ono ráno tohoto nadšeného farizeje. Požádal o audienci u velekněze. Mladý muž, který pronásleduje Ježíšovu sebranku, žádá o svolení přesunout své tažení do Damašku. Přísahá, že všechny pozatýká. Domnívá se, že dokáže uhasit toto nadšení pro Ježíše.
S požehnáním židovských vládců Saul a jeho družina vyrážejí z Jeruzaléma za svým důležitým úkolem. Farizeové a zákoníci jim přejí mnoho zdaru. Ale pak těsně před Damaškem je Saul zasažen světlem milosti.
Co učinila milost s tímto ztraceným, oklamaným mužem? Neurážela ho, nepokoušela se ho zmást nebo zničit. Plně zaplacená milost zadarmo položila Saula tváří k zemi. A promluvil k němu hlas: "Saule, Saule, já jsem Ježíš. Proč mě pronásleduješ?" (Sk 9). Kristovo poselství pro tohoto zélótu znělo zřetelně: "Jsem to já, koho se dotýkáš. V každém křesťanu, kterého jsi uvěznil, jsi to udělal mně."
Saul byl tím zjevením hluboce zasažen. Dočasně oslepen byl odveden do Damašku, a tam se v pokojíku o samotě modlil. Přišel k němu Ananiáš a vylíčil mu cenu milosti, která mu byla dána: "A teď, Saule, budeš ty trpět pro toto jméno."
Pomysli, kolik stála milost, které se Saulovi dostalo. Jistě ho bodalo svědomí, když pomyslel na kamenování Štěpána, na každého věřícího, kterého uvěznil, když si vybavoval tváře těch, kterým ublížil. Velice drahá byla milost, kterou obdržel.
S novým jménem apoštol Pavel strávil zbytek života kázáním a psaním o Boží milosti. Vytrvale dosvědčoval vysokou cenu života z této milosti ve zkaženém světě. Už po dvě tisíciletí nám jeho spisy připomínají, co řekl Pán Ježíš: "Lidé vás budou nenávidět, odvrátí se od vás. Proklejí vás vyloučí se svého středu jako zločince. Ale právě to je čas, kdy se máte radovat a jásat!"
Satan se Boží milosti štítí, bojí a nenávidí ji.
Čistá a jednoduchá milost rozvrátila satanovu nadvládu nad světem. Nikdy si nepřipustil, že by mohl přijít o vládu nad narkomany, beznadějnou spodinou společnosti. Ale milost osvobodila zástupy těchto zajatých.
Satan si uvědomuje, že poslední dny se blíží ke konci. Umínil si uspat celou jednu generaci, aby necítili svou potřebu Boží milosti. Chce postavit hradby kolem myslí mladých lidí, aby se jich Boží milost nedotýkala. Vystrojil démonickou armádu drogových dealerů a výrobců, aby toto dílo vykonali.
Když jsem poprvé přišel do New Yorku, převažovala tu marihuana a lehké drogy. Heroin se ještě neužíval v takovém rozsahu jako později. V posledních několika desetiletích satan rozšířil kokain a crystal meth. Přichází stále s novými drogami, které způsobují jště silnější návyk, nové odrůdy kokainu a heroinu přicházejí z Mexika, Iráku, Kolumbie a Afghánistánu.
Zároveň satan zaplavil mladou generaci oceánem alkoholu. Internáty a vysokoškolské koleje pořádají mejdany se sudy piva, vína a likérů podporujícími opilecké veselí. Teenageři v davech přicházejí do odvykacích léčeben, jiní v závislostech zůstávají. To vše je výsledkem satanovy snahy ještě na poslední chvíli zotročit co nejvíce lidí a učinit je "imunními" proti poselství o milosti Pána Ježíše.
Ale Boží milost má nepředstavitelnou osvobozující moc.
Milost uvolnila pouta všech závislostí a převedla zástupy z království satana do království Kristova.
V době, kdy miliony lidí po celém světě začínaly brát drogy, si Satan myslel, že definitivně zvítězil. Po světě se skutečně rozšířilo tvrzení, že jakmile tě jednou satan spoutá, už pro tebe není naděje.
Ale v každé generaci Bůh posílá svého ducha k ohradám a mezi ploty. Přichází přímo do centra satanova teritoria: do špinavých předměstí, do doupat narkomanů, na půdy domů, kde leží závislí v opojení. Milost zasvítila nejslabším, spodině zmrzačené drogami, zapomenutým a zavrženým společností jako beznadějným případům.
První člověk závislý na heroinu, který byl spasen a vysvobozen skrze službu Teen Challenge, byl Sonny Arguinzoni. Sonny teď slouží jako biskup více než 600 sborů po celém světě, které se skládají z bývalých narkomanů. Na loňské konferenci těchto sborů vytvořili sbor z tisíce bývalých prostitutek, které zpěvem oslavovaly Boha za jeho vysvobozující moc.
Nicky Cruz, známý gangster a absolvent Teen Challengge, zvěstoval evangelium milosti mnoha milionům po celém světě, mnozí přitom byli osvobozeni a zachráněni.
Celý svět by měl povstat a děkovat Bohu za spásné osvobození, za obnovení těch, kdo byli beznadějně ztaceni a vyvrženi z lidské společnosti.
Společnost by přinejmenším měla děkovat Bohu za záchranu závislých otců a jejich navrácení manželkám a dětem. Ale ujišťuji vás, že se to nikdy nestane. V každé generaci svět popíral moc Pána Ježíše měnit životy, ačkoliv viděli jasné důkazy. Znovu a znovu jsem to zažíval na vlastní kůži v začátcích služby Teen Challenge.
Před lety jsem byl pozván na lékařskou konferenci v New York City, když byl guvernérem Nelson Rockefeller. Jeho milionový projekt na léčení drogových závislostí nepřinesl očekávané výsledky. Vzal jsem s sebou několik absolventů programu Teen Challenge. Byli už přes dva roky čistí, navštěvovali biblickou školu nebo se připravovali na povolání sociálních pracovníků, aby mohli pomáhat závislým tak, jak bylo pomoženo jim. Dva z těch mladíků vydali svědectví shromážděným lékařům a odborníkům, mluvili o tom, jak je Pán Ježíš vysvobodil a že už netouží po drogách.
Po nich vstal jeden psychiatr a ve svém projevu naprosto ignoroval, co ti muži řekli. Začínal svou přednášku slovy: „Navzdory veškerému úsilí stále neznáme žádnou účinnou pomoc pro člověka závislého na drogách.“ Nevěřící lékař, který seděl vedle mě, mi užasle pošeptal: „Copak tu ten člověk nebyl, když ti mladíci hovořili?“
Pravda je taková, že svět nikdy nepřijme Pána Ježíše jako východisko. I když je Kristus pramenem osvobozující milosti, i když milost kříže koná zázraky, vždy znovu bude odhozena jako bezcenné smetí.
Navíc nás ještě ohrožují mocnosti tohoto světa, které přicházejí s našeptáváním: "Rádi bychom pomohli." V mnoha případech nabídky světské pomoci pro naši službu pocházejí přímo od satana. Příspěvky mohou picházet skrze státní podporu nebo programy. Ale pro službu postavenou na Kristu je velice nebezpečné stát se závislou na státních zdrojích.
Když se ve službě spolehneme na světské zdroje, nakonec dopadneme jako obyčejná charita bez skutečné osvobozující Kristovy moci. Vládní zdroje navíc za čas vyschnou a ukončí tak službu, která byla zahájena pro Pána, ale závislá na světu.
Chtěl bych varovat všechny, kdo se ve své práci nechají vést Pánem Ježíšem: buďte připraveni na urputný odpor. Každá služba, která vede duše ke Kristu a vychovává mu učedníky, zakusí pronásledování a urážky. Celou tvou práci tento svět označí za podvod.
Ale pamatuj na slova Pána Ježíše: „Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi“ (Lk 6,23).
Život z Boží milosti tě bude stát zásadní změnu postoje ke Kristovu tělu.
Bůh se mnou hovořil o svém duchovním těle. Ukázal mi následující: Způsob, kterým většina křesťanů žije a slouží, dokazuje, že nechápou vztah Pána Ježíše k jeho tělu.
Představte si Saulovu úzkost u Damašku, když jej Kristus konfrontoval s realitou svého těla. Pán řekl Saulovi: "Já jsem Ježíš. A ty pronásleduješ mě." Saul si myslel, že má co do činění s jednotlivci, že slouží Bohu, když se snaží zlikvidovat židovské odpadlíky. Nevěděl, že útočí na Pánovo vlastní tělo, když pronásleduje církev.
Nyní byl otřesen zjištěním, že Ježíš má duchovní tělo. On je hlavou, která přebývá v nebi. A jeho tělo, jeho děti na zemi jsou s hlavou propojeni. Je to jeden celek tvořený věřícími, kteří jsou jeho tělo a jeho krev. Kdo se postaví proti nim, staví se proti němu. Každý Ježíšův následovník, kterého Pavel uvěznil, všechno, co proti nim řekl nebo udělal - to vše se dotýkalo Krista osobně. Saulovo setkání s touto pravdou radikálně změnilo jeho život.
Jako apoštol Pavel porozuměl, jak hluboce Bůh miluje svou církev. Pochopil, že v Pánových očích je církev drahocennou perlou, neposkvrněnou nevěstou jeho Syna - sjednocené neviditelné tělo z dětí všech národů a ras, které byly vykoupeny krví.
Jsem přesvědčen, že tuto pravdu nebereme tak vážně, jak bychom měli.
Kdybychom plně pochopili pravdu o jeho těle, byl by konec vší nevraživosti v církvi, konec hořkostem, předsudkům, soupeření, pýchy, pomluv i rozdělení.
Právě nyní potřebuje tento svět živý příklad drahocenné Kristovy milosti. Prožíváme tlaky jako nikdy dřív. Po celá desetiletí kmeny v Africe válčí mezi sebou. Kmenové boje s sebou nesou chudobu, nemoci, rozpad rodin, nenávist se přenáší z generace na generaci. Zároveň se rasové napětí šíří ve společnosti evropské i americké a proniká i do církví.
Nemylte se, tyto problémy nevyřeší prezident. Drahá milost, kterou potřebuje celý svět, může přijít jedině skrze ty, kdo ji sami obdrželi a zakusili. K tomu tě volá Pán Ježíš a není to laciné povolání - nabídnout milost, která se vzdá sama sebe pro bratra nebo sestru - a jak Pán Ježíš sám ukázal - dokonce i pro nepřítele.
Zastav se tady a vezmi vezmi si tu pravdu k srdci.
Nepokračuj dál ve svém životě ani ve službě, zastav své plány i dobré skutky, dokud se nevyrovnáš s cenou za členství v těle Kristově. Hospodin o své církvi vyhlašuje: "Je to drahocenná perla, nevěsta pro mého Syna." Zamysli se nad tím, jaký zázrak je do takového těla patřit. Přemýšlej také o slavném povolání tohoto těla, zjevit milost nemilosrdnému světu.
Když Pavel psal Korintským, jednalo se o církev, která se postavila proti němu. Ale Pavel, který na ně hleděl jako na Kristovo tělo, napsal: "Stali jste se mi velmi drahými. Máte místo v mém srdci. Miluji vás a cením si každého z vás."
Milost prostě hledí za chyby a selhání, za hranice samospravedlnosti. Kdybychom skutečně věřili, že zraňujeme Krista osobně pokaždé, když ublížíme bratrovi nebo sestře - čili když říkáme nebo děláme něco proti jedinému údu jeho těla - dnem i nocí bychom usilovali o nápravu. Neustali bychom, dokud bychom všechno nenapravili.
Pravda je ovšem taková, že druhým klidně křivdíme. Oddělujeme se od bratrů nebo sester. Zraňujeme druhé, ubližujeme jim. Myslíme i mluvíme rasisticky. Kritizujeme se navzájem. A myslíme si: Je to jen mezi mnou a Bohem. Tak to vyznáme Pánu, budeme činit pokání a půjdeme si po svém v domění, že je všechno v pořádku. Vůbec si nepřipouštíme, že jsme přitom zranili i svého bratra a v něm Pána Ježíše. Ublížili jsme celému tělu, protože když jeden úd je zraněn, celé tělo trpí.
Ření všech pomluv, napětí a nevraživosti je v tomto zjevení: Patřím do těla Kristova stejně nezaslouženě jako můj bratr a sestra. Všichni jsme jedno, protože jsme připojeni k jedné hlavě.
Rozloučím se s vámi slovy, která napsal Pavel svým spolupracovníkům.
- "V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu" (Fp 2,3-4).
- "...aby byly zajedno v Pánu" (Fp 4,2)
- “Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti” (Ko 3,12-14).
Pavel tu shrnuje vše, co je třeba. To je milost žitá v plnosti: "Tak jste se nám stali drahými!" (1Te 2,8). Jsou ti ještě braři a sestry drazí? Když do nás, údů Kristova těla, proudí život z naší hlavy, budeme milovat nejen sebe navzájem, ale i své nepřátele.
Pane, pomoz nám být milosrdnými, jako jsi ty milosrdný vůči nám!