Král David jednou prosil Boha, aby ho zachránil před smrtí, a Bůh jeho modlitbu vyslyšel: „Dal jsi mu život, o nějž tě prosil, na věčné časy prodloužils jeho dny!“ (Žalm 21, 5). Ale Bůh šel při odpovídání na Davidovu modlitbu ještě dál. Nejen že mu daroval život, také ho korunoval králem Izraele.
Poté, co Bůh učinil Davida králem, zahrnul ho slávou a úctou. „Korunou z ryzího zlata korunuješ jej...věhlas a nádheru ty mu udílíš“ (21, 4 a 6). Ale to stále nebylo všechno, Bůh přidal ještě radost: „ve své přítomnosti ho těšíš radostí“ (21, 6).
Hospodin je „plný ochoty tě vykoupit“ (Žalm 130, 7). David tu říká: „Pane, ty nejen že jsi mě zahrnul milostí, ale vylil jsi na mě své požehnání.“
Davidův syn Šalomoun také vyslovil jednoduchou modlitbu: „Dej tedy svému služebníku chápavé srdce, aby dokázal soudit tvůj lid a rozlišovat dobro od zla“ (1. Král. 3, 9). Šalomoun měl na mysli: „Pane, chci jen moudrost, abych věděl, jak vést tvůj lid. Přeji si jen, abych jim byl dobrým králem.“
Bůh vyslyšel Šalomounovu modlitbu neuvěřitelným způsobem: „Protože jsi žádal právě o to – nežádal jsi dlouhý život, nežádal jsi bohatství, nežádal jsi ani smrt svých nepřátel, ale žádal jsi rozum schopný soudu – proto udělám, co jsi řekl. Dám ti moudré a rozumné srdce, takže ti nebude rovného v minulosti ani v budoucnu“ (3, 11 –12).
Bůh s vekou radostí vyslyšel nesobecké modlitby těchto velkých mužů a dal jim mnohem víc, než o co žádali. A váš nebeský Otec chce udělat to samé pro vás.