Jsem přesvědčen, že marnotratný syn, o kterém čteme v Lukášovi 15,11–32, se vrátil domů díky dobrým zkušenostem s otcem. Mladý muž znal charakter svého otce a určitě se v minulosti měli velmi rádi. Asi těžko by se rozhodl vrátit se k muži, který by byl zlostný a mstivý, nebo kdyby věděl, že jeho otec je násilník, který bude chtít splatit každý cent, který promrhal.
Marnotratník určitě věděl, že za své hříchy nebude odsouzen. Pravděpodobně si říkal: „Vím, že mě otec miluje. Nevmete mi můj hřích do tváře. Přijme mě zpět.“ Když máte dobré zkušenosti z dřívějška, můžete se vždy vrátit domů.
Mladý muž chtěl otci upřímně vyznat svůj hřích, protože na to myslel celou cestu. Ale když se s otcem setkal, ani nedostal šanci hřích vyznat. „Otec ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky.“ (Lukáš 15,20) Otec byl tak šťastný, že se jeho syn vrátil, že ho zasypal polibky a v podstatě tím řekl: „Miluji tě, synu. Vrať se domů, máš zde své místo.
Otec to všechno udělal, dříve než jeho syn mohl říct své přiznání. Mladý muž začal svou řeč, ale otec nečekal, až to dokončí. Pro něj už byl hřích mladého muže urovnán.
Všimněte si, jak ho otec předešel, nenechal ho odsuzovat se nebo poníženě žádat o pomoc. Otec jednoduše nařídil sluhům: „Přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a oslavujme, protože tento můj syn byl mrtev a zase žije, ztratil se, a je nalezen.“ (Lukáš 15,22–24) Hřích pro otce nebyl problém, jedině láska byla v jeho srdci. Chtěl, aby jeho syn věděl, že ho přijal dříve, než mohl svůj hřích vyznat.
Bůh takto smýšlí o nás všech. „To si nevážíš jeho štědré laskavosti, shovívavosti a trpělivosti? Nechápeš, že tě Boží dobrota vede k pokání?“ (Římanům 2,4) Boží láska nás vítá doma.