Přemýšleli jste o tom, jak často se naše modlitby zaměřují na naše vlastní potřeby, náš vlastní duchovní růst, případně potřeby naší rodiny a přátel. Můžeme strávit mnoho modlitebního času a hledat Pána pro svou cestu s ním - posvěcení, přemáhání hříchu, obdržení životního směru nebo pomazání. Je příjemné být ve společenství s ním, tiše jej uctívat a být obnoven v jeho přítomnosti.
Podle Božího slova ale nestačí jen být v jeho přítomnosti. Ano, je to jedno z tajemství duchovního růstu, ale pokud přicházíme k Božímu trůnu jen kvůli vlastnímu ospravedlnění a potřebám, je to sobecké. Pavel nám dává příklad. „Chtěli bychom, bratří, abyste věděli o soužení, které nás potkalo v Asii. Dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme“ (2. Korintským 1,8) Pavel říkal: „Naše soužení bylo tak vážné, že mou vytrvalost téměř přemohlo.“
Pokračuje: „Když jsme totiž přišli do Makedonie, nenašli jsme ve svých těžkostech žádnou úlevu … navenek boje, uvnitř úzkosti.“ (2 Korintským 7,5) Třebaže byl Pavel mocným mužem modlitby a měl velkou důvěru v Boha, i on musel snášet těžké časy. Obracel se k Pánu a jeho slibům, a také v modlitbách ho podporovali pomocníci – „On nás vysvobodil … když i vy nám budete nápomocni svými modlitbami.“ (2. Korintským 1,10)
Jednou z největších potřeb dnešního těla Kristova je služba modlitebníků. Pavel často žádal, dokonce prosil, o modlitby: „Prosím vás, bratří, pro našeho Pána Ježíše Krista a pro lásku, která je z Ducha, pomáhejte mi v boji svými přímluvami u Boha.“ (Římanům 15,30)
Můžete dnes začít svoji službu modlitebníka. Důvěřujte Duchu svatému a on vás učiní citlivými k potřebám druhých, začněte za ně prosit Boha, aby jim pomohl.