Zažíváš právě nějakou situaci, která tě děsí? Cítíš se beznadějně, prázdný, svlečený do naha? Říkám ti, že tvoje zkouška pomine; ale víš, co Bůh uprostřed toho všeho od tebe očekává?
Možná se trápíš, protože jsi byl zraněn v boji, který jakoby neměl konce. Jsi sražen dolů, znechucen víc než kdykoli dříve. Tvoji přátelé ti možná řeknou: „Neplač a netruchli, tím neukazuješ víru.“ Ale pravdou je, že když máš víru, můžeš plakat. Své bolesti se nemůžeš zbavit; ve skutečnosti je ve tvých slzách uzdravující moc. Tvoje truchlení nemá nic společného s tím, jestli důvěřuješ Božímu slovu.
Možná se občas divíš: „Pane, co jsem udělal špatně? Je toto tvůj soud nade mnou?“ Anebo se dokonce v pláči ptáš: „Proč jsi dovolil, aby se to stalo?“ Říkám ti, Bůh ti dává možnost klást tyto otázky. Dovolí ti mít špatnou náladu.
Nakonec Pán přijde k tobě a řekne: „Máš právo na všechny své pocity, ale nemáš důvod mě obviňovat nebo zpochybňovat. Dal jsem ti zaslíbení. Skutečně, dal jsem ti všechno, co potřebuješ. Teď si toto zaslíbení přivlastni. Když to uděláš, moje slovo se pro tebe stane životem a přinese ti uzdravení, které je větší než jakýkoli lék a mocnější než řekla slz.“
Ve všech částech Bible nalezneme zbožné muže a ženy, kteří prošli hlubokým chvěním duše a ducha. Znovu a znovu se žalmista ptá: „Proč se tak trpce rmoutíš, má duše?“ (Žalm 42,6). Také ve verši 12 a v Žalmu 43,5 vidíme něco podobného.
Pán rozumí tvému období zmatku a pochybností a čeká na to, až pohlédneš na něj a budeš mu důvěřovat. „Vyplakal ses, ale nyní chci, abys mi důvěřoval. Vrať se k mému slovu a já tě s jeho pomocí vším provedu.“ Důvěřuj Božím slibům a dovol mu, aby se stal radostí tvého života.