Na cestě do Jeruzaléma se apoštol Pavel zastavil v Efezu, kde svolal vedoucí tamní církve. Se vší vážností jim řekl: „To je naposledy, co mě vidíte a to, co vám říkám, jsou má poslední slova k vám“ (viz Sk 20,25).
V posledním proslovu k Efezské církvi Pavel řekl: „Už jsem u vás byl, a tak mě dobře znáte. Sloužil jsem vám s pokorou a v slzách, kázal ve vašem sboru a chodil od domu k domu – to vše za velkých zkoušek a pronásledování. Nic jsem vám nezamlčel.“
Potom jim dal přátelské napomenutí: „Po tři roky jsem vás varoval dnem i nocí před tím, co se ve vaší církvi může stát, až odejdu. Ještě jednou vám to tedy připomenu“ (viz Sk 20,31).
Čeho se Pavel obával? Jeho varování se netýkalo zmatku, který měl nastat ve světě, ale dělal si starosti kvůli tomu, co viděl přicházet do Božího domu. Jeho napomínání se týkalo jejich služby, zejména vedoucích, varoval je před podvodníky, kteří zaplaví církev.
„Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna“ (Sk 20,28). Jinak řečeno: „Biskupové a vedoucí, krmte své stádo čistým Božím slovem. Divocí vlci a svůdci přicházejí a vybírají si slabé kusy ze stáda.“ Pavel celým srdcem naléhal: „Pastoři, buďte ostražití! Bděte na stráži v boji za sebe a za ty, kteří vám byli svěřeni.“
Pavel jim také připomínal: „oznámil jsem vám celou Boží vůli a nic jsem nezamlčel“ (Sk 20, 27). Co je celá Boží vůle? Součástí Boží vůle nejsou jen požehnání, ale také obtíže a nesnáze, o kterých je psáno v Písmu. Její součástí je také Boží zármutek nad hříchem, pokání, nesení kříže, sebezapření. A také oddělení se od světa.
Jako jedna z Božích oveček, milovaný, se ujisti, že ti slouží opravdový pastýř, a ne takový, který pouze chce, abyste se cítili dobře. Měj ve svém srdci postoj dobrého Božího služebníka, který nemá strach, je svatý a plně připravený být součástí těla přemožitelů, které povstane v posledních časech.