Některé věci v životě jsou mimo naši kontrolu. Například, nemůžete přivést zpět marnotratné dítě a nutit jej vrátit se zpět ke Kristu. Jakkoli se postíš a voláš za něj k Bohu, rozhodnutí je na něm. Mnoho dalších věcí v životě představuje stejnou výzvu, ale jestli znáš Toho, který umí pohnout horami, je vždy naděje.
Báječné na životě v Kristu je, že jsme zapojeni do ohromujících věcí, které bychom sami jinak nevykonali. Ve skutečnosti nás Ježíš volá ke spolupráci na dosažení toho, čeho sami nedosáhneme -uvidět ztracené blízké přicházet k víře; zničená manželství obnovená a zahojená, nespasené lidi v naší komunitě zachráněné z propasti beznaděje. Skrze naši víru v Ježíše vidíme - a také se jich účastníme - věci dosažené jeho mocí, majestátem a autoritou.
V listě Židům 11 je seznam lidí, kteří potěšili Boha: Abraham a Sára, Izák, David, Samuel a mnoho dalších. Jsou chváleni ne pro své talenty a skutky, ale za důvěru k Bohu, díky které konali nad své schopnosti. Ti všichni tvoří „veliký zástup svědků života z víry“ (viz Židům 12,1).
Abychom dosáhli života víry, jsme naléhavě voláni k odložení každé zátěže, která nás odvádí od důvěřování (Žd 2,1). Mnozí křesťané jsou tažení dolů vahou nedůvěry, protože věnují více pozornosti okolnostem, než Bohu, který všechny okolnosti kontroluje. Buďte si jistí tím, že co Bůh slíbil, nemůže být zmařeno.
Když Bůh slíbil Abrahamovi, že bude otcem národů, Abraham věděl, že on a jeho žena Sára jsou příliš staří, aby měli děti. Přesto „nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílil se ve víře“ (Římanům 4,20). Popravdě, podle Božího Slova se jeho víra ještě posílila. Čím víc Abrahamovi docházelo, že tohle nemůže zvládnout, tím víc rostla jeho víra ve schopnosti Boha. A skrze umírání jeho těla přišla moc, která nebyla z něj - moc Ducha Svatého.
My všichni jsme voláni konat, co můžeme pro království Boží - a ještě víc. Abychom viděli Boží skutky uskutečněné v našich životech, žádá od nás pouze naši důvěru prokázanou životem víry.