V Markově evangeliu se odehrávají různé bolestné situace, které mohou potkat i nás a prověřit naši víru. Když na nás přijde nečekaná pohroma, můžeme prožívat beznaděj a zoufalství.
Jairos, oddaný bohabojný muž a představený místní synagogy, se potýkal se svízelnou situací. Jeho dcerka byla nemocná a umírala. Když uslyšel, že Ježíš, který mnohé uzdravil, je blízko, rozhodl se: „Budu mu důvěřovat.“ Běžel k Mesiáši, padl mu k nohám a úpěnlivě ho prosil: „Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!“ (Marek 5,23)
Jairos prosil o zázrak. „Pane, pokud to neuděláš ty, potom nemám žádnou naději. Doktoři nedokážou pomoci, já ale vím, že ty můžeš učinit zázrak!“ Věta, kterou použil Jairos v uvedeném verši - „aby byla zachráněna a žila“ - ukazuje jeho víru v Kristovu schopnost. Věřil Pánu, že udělá nemožné, a prohlásil: „Ježíši, ty můžeš.“ Věděl, že když se Kristus jen dotkne jeho dcery, bude uzdravena.
Další děj zjevuje jiný stupeň víry: „A Ježíš odešel s ním. Velký zástup odešel s ním a tlačil se na něj. Byla tam jedna žena, která měla dvanáct let krvácení. Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu.“ (Mk 5,24-26)
Zde se setkáváme s jinou osobou v zoufalé situaci. Tato žena chodila od jednoho lékaře ke druhému a vyčerpala své prostředky na hledání léčby a její stav se jen zhoršoval. Když však uslyšela, že je blízko Ježíš, její srdce radostně poskočilo a rostlo v něm hořčičné semínko víry. Pomyslela si: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna.“ (Mk 5,28)
Ta žena tak silně věřila, že byla přesvědčená, že Boží dobrota provede v jejím těle zázrak. Jednalo se o konkrétní skálopevnou víru – takovou, která věří, že Bůh ve své dobrotivosti učiní zázrak.
Věříš jistě, že Ježíš může? Věříš, že vykoná? Nezáleží na tom, jaké je tvé trápení, ať se tvá situace zdá jakkoli beznadějná, on je připraven zakročit. Požádej ho, aby ti dal víru.