Bůh se rozhodl splnit své cíle zde na zemi skrze pouhé lidi. Jedním z nejvíce povzbuzujících veršů v Bibli je 2.Korintským 4,7: „Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás.“ Potom Pavel pokračuje v popisu těchto pozemských nádob – umírající muži, trápení ze všech stran, zmatení, pronásledovaní, zdeptaní.
Bůh si nikdy nepoužívá vysoké a mocné, ale místo toho používá slabé věci tohoto světa, aby zahanbil moudré. „Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné … aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.“ (1.Korintským 1,26-29)
Slabost, o které Bůh mluví, je naše lidská neschopnost poslouchat jeho přikázání v naší vlastní síle. Slovo zaznamenává dlouhý seznam mužů, kteří milovali Boha a byli jím velmi mocně použiti, ale jejich slabosti je téměř srazily k zemi:
- Izajáš, velký modlitební bojovník, byl stejný muž jako ostatní, slabý a zraněný.
- David, muž podle Božího srdce, vraždící cizoložník, který neměl žádné morální právo na žádné z Božích požehnání.
- Petr, popřel samotného Pána nebes – zapřel toho, který ho nejvíce miloval.
- Abrahám, otec národů, použil lži a svojí vlastní manželku jako zástavu, aby si zachránil kůži.
- Josef se posmíval svým bratrům v mladické radosti - dokud se to téměř neobrátilo proti němu.
Selhal jsi? Nechť tvoje srdce přijme všechny sliby o vítězství Ježíše. A potom ať řekne tvoje víra srdci: „Možná nejsem tím, čím bych chtěl být, ale Bůh uvnitř mně pracuje a pročistí mě jako ryzí zlato. Složil jsem vše před Tím, který mne může podržet před pádem a předvést mne s velikou radostí bezúhonného před Boží trůn!“