Nejdůležitější otázkou v těchto dobách, když potkáte Boží lid, je „Věříte, že vás Bůh vidí? Věříte, že může naplnit vaše potřeby, za které se modlíte?“ Stejnou otázku náš Pán položil dvěma slepým mužům, kteří jej prosili o smilování a uzdravení. „Věříte, že to mohu učinit?‘ Odpověděli mu: ‚Ano, Pane.‘ … A otevřely se jim oči.“ (Matouš 9,28-30)
Pán se ptá tebe, mě, církve, „Věříš, že tě mohu směřovat, vést a vykonat svou dokonalou vůli ve tvém životě? Věříš, že neustále pracuji místo tebe a pro tebe? Nebo ve skrytu přechováváš myšlenky, že jsem tě opustil a nechal padnout?“ Bůh po nás v první řadě nechce, abychom pro něj konali významnou práci, ale naléhavě chce, abychom mu jednoduše důvěřovali.
Někteří neúnavní křesťané chtějí: „vše opustit a nastoupit do nějaké služby na plný úvazek.“ A skutečně, někteří opravdu prodávají své domy, ukončí své podnikání a odejdou s rodinou do služby v chudobě bez skutečného pokynu Ducha Svatého. Sem tam je Bůh v takových plánech přítomen, ale ve většině případů ne.
Milovaní, Bůh nechce nic z toho, co vlastníte; nejde po vašem domu, půdě, autu nebo jakémkoliv pozemském statku. Ne! Chce vaši důvěru a touží po tom, abyste stáli pevně zakotvení ve víře v něj. Touží po vaší poslušnosti a Slovo Boží mluví jasně, že nebude spokojen s nedostatkem vaší víry.
„Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají.“ (Židům 11,6). Stůj klidně a důvěřuj Bohu, upevněný a zbudovaný ve víře v něj. Tehdy přijde odpočinutí, pokoj do mysli a svoboda od strachu. Jaká radost je mít jistotu, že naše důvěra je mu potěšením.