Prorok Jeremiáš celým svým srdcem hledal Boha, a přicházelo k němu Boží Slovo. Znovu a znovu o tomto proroku čteme „Slovo Hospodinovo přišlo k Jeremiášovi.“
Mnoho komentátorů nazývá Jeremiáše plačícím prorokem, a jistě to pro něj platí. Ale také nám přinesl nejšťastnější a nejhezčí evangelium v celém Starém Zákoně. Předpověděl nadcházející slávu Nové Smlouvy: „Uzavřu s nimi věčnou smlouvu, že jim nepřestanu prokazovat dobro.“ (Jeremiáš 32,40) „Duši kněží napojím tukem a můj lid se nasytí mojí dobrotou, je Hospodinův výrok.“ (Jeremiáš 31,14)
To je dobrá zpráva! Nová smlouva je plná milosrdenství, přízně, radosti, pokoje a dobroty. Ale za každým z Jeremiášových slov se skrývá hluboká zlomenost.
Jeremiáš napsal: „Nitro, mé nitro! Svíjím se bolestí. Srdce mám sevřené, srdce mi buší! Nebudu mlčet, protože jsi slyšela, má duše, zvuk beraního rohu a válečný křik.“ (Jeremiáš 4,19)
Jeremiáš plakal svatými slzami, které nebyly jeho vlastní. Prorok skutečně slyšel, že Bůh mluví o svém zlomeném srdci. Nejprve Pán Jeremiáše varoval, že na Izrael pošle soud. Pak mu řekl: „Pláču a běduji nad horami, naříkám nad stepními pastvinami.“ (Jeremiáš 9,10) Řecké slovo pro „naříkám“ znamená pláč. Bůh sám plakal nad soudem, který přicházel na jeho lid.
Pán se s námi sdílí se svým myšlením a plány. Právě teď žijeme v době, kdy se rozhoduje o životě a smrti, a já vás naléhavě vyzývám, abyste nasměrovali svá srdce k hledání Boha s veškerou pílí a odhodláním. Pak přicházejte k jeho Slovu se stále rostoucí láskou a touhou. On bude věrný svému Slovu a povede vás do všeho, co vám chce odhalit.