Podle Bible by měl každý věřící mít bázeň před Bohem. V Boží bázni je obsažena úcta a respekt, ale Boží bázeň je mnohem hlubší.
David říká: „Tak zní vzpurný výrok svévolníka: ‚Nemám v srdci místo pro strach z Boha.‘“ (Žalm 36,2) Když vidím někoho oddávat se zlu, srdce mi říká, že takový člověk nemá strach z Boha. Neuznává pravdu o hříchu, ani Boží výzvu ke svatosti.
Někdo může tvrdit, že bázeň z Boha je pouze starozákonní koncept, ale můžeme vidět, že je zmiňována v celém Písmu. Pavel cituje Starý zákon v dopisech prvotním církvím: „Úctu před Bohem nemají.“ (Římanům 3,18) a přidává „Když máme taková zaslíbení, moji nejmilejší, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha a přiveďme k cíli své posvěcení v bázni Boží.“ (2. Korintským 7,1)
Faktem je, že bázeň nám dává sílu vítězit v hříšné době, tak jak ji dosáhnout? Jeremjáš odpovídá proroctvím z Božího slova: „Dám jim jedno srdce a jednu cestu, aby se mě báli po všechny dny, aby dobře bylo jim i jejich synům po nich. Uzavřu s nimi smlouvu věčnou, že už jim nepřestanu prokazovat dobro. Do jejich srdcí dám bázeň přede mnou, aby ode mne neodstupovali.“ (Jeremjáš 32,39-40)
Je to úžasný příslib od Pána. Ujišťuje nás, že nám dá bázeň. Bůh však tuto bázeň nevloží do našich srdcí skrze nadpřirozený zásah. Ne, vkládá do nás bázeň prostřednictvím svého Slova.
Znamená to, že je do našich srdcí vložena bázeň, prostřednictvím čtení Bible? Vůbec ne. Písmo říká, jak zbožná bázeň přišla na kněze Ezdráše: „Ezdráš bádal s upřímným srdcem v Hospodinově zákoně, jednal podle něho a vyučoval v Izraeli nařízením a právům.“ (Ezdráš 7,10)
Pravá bázeň z Pána přichází, když se vědomě rozhodneme, že se budeme řídit každým slovem, které čteme v Božím slově.