„S hojným požehnáním vstříc mu jdeš, na jeho hlavu vsazuješ korunu ze zlata“ (Žalm 21,4). Protože ve starších překladech místo „jít vstříc“ je použito slovo „zabránit, zamezit“, vypadá na první pohled tento verš divně. Ale moderní překlad by měl znít: „S hojným požehnáním mu jdeš vstříc.“
Biblické slovo pro „jdeš vstříc“ znamená „předjímat, předvídat, předcházet, plnit předem, zaplatit dluh před jeho splatností.“ Navíc téměř v každém případě to znamená něco, co přinese potěšení.
Izajáš nám odhaluje ten druh potěšení. Vychází to z toho, že Bůh předvídá naše potřeby a předem je naplňuje. „Dříve než zavolají, já odpovím; budou ještě mluvit a já je už vyslyším.“ (Izajáš 65,24)
Ten verš odhaluje neuvěřitelnou lásku Pána k nám. Ukazuje, jak moc Pán touží nám požehnat. Je připraven svou milující laskavost naplnit v našich životech, že se ani nemůže dočkat, až mu řekneme o našich potřebách. Rychle přijde a projeví nám milosrdenství, přízeň a lásku a je to pro něj potěšením.
Právě o tom mluví David v 21. žalmu. „Pane, vyléváš na mě požehnání a milující laskavost dříve, než o ně prosím. Dáváš mi víc, než si umím představit.“
David měl na mysli úžasné věci, které pro něj Bůh vykonal jak v přirozeném světě, tak v duchovní oblasti. Bůh dal Davidovi vítězství nad jeho nepřáteli, odpovědi na modlitby, nevýslovnou radost i zmocnění; a dokonce to udělal dřív, než se David mohl modlit, vylít srdce, či předložit Bohu svou žádost. Jakmile si David konečně vylil srdce, zjistil, že Bůh již vše připravil, aby porazil nepřátele. Davidovo vítězství bylo zajištěno dříve, než stačil přijít na bojiště.