Bible vysvětluje, že zkoušky, kterými procházíme, jsou připravovány Bohem. Byl to on, kdo připustil, aby Izraelci hladověli a žíznili — a zároveň byl vždy věrný svému Slovu a zázračně zaopatřil svůj lid. „Žádali, a přihnal jim křepelky, chlebem nebeským je sytil. Otevřel skálu a vody tekly proudem … Neboť pamatoval na své svaté slovo“ (Žalm 105, 40-42).
Otec vedl děti Izraele do hrozných zkoušek s určitým záměrem — aby je naučil důvěřovat svému svatému slovu. Proč? Protože je chtěl přivést do země, kde budou potřebovat absolutní důvěru v jeho sliby.
Mnoho křesťanů zakusilo Boží vysvobození a vzápětí přišla těžká zkouška. Pravdou je, že skutečná víra se rodí v utrpení. Když se uprostřed zkoušky obrátíme k Božímu slovu — pak ať žijeme nebo umíráme, doufáme v jeho sliby — a výsledkem je víra! Víra roste od zkoušky ke zkoušce. Potom lidé vydávají svědectví: „Bůh je věrný.“
Bez víry není možné potěšit Boha. Můžete namítnout: „Ale všechno, o čem dosud mluvíš, je Starý zákon. Ale my žijeme ve dnech milosti.“ Vzpomeňte si na Boží slovo v epištole Židům: „A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li těm, kdo se vzepřeli? Tak vidíme, že nemohli vejít pro svou nevěru … Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha“ (Židům 3, 18-19.12).
Kdykoli kolísáme ve víře, musíme se ukáznit, abychom si vzpomněli na vše, čím nás Bůh již provedl. Musíme si vzpomenout na zázraky, které pro nás Bůh vykonal v těžkých časech a radovat se když víme, že on má radost z toho co udělal.
„Nepřikázal jsem ti snad: Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš“ (Jozue 1,9). Rozhodni se dnes, že budeš důvěřovat nebeskému Otci!