Uvažujeme-li o své vášni pro Krista, musíme pochopit Kristovo učení o pokoře. „Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen“ (Matouš 23:12). Ježíš právě oslovuje farizee kvůli jejich pyšnému chování (23:5-7). Znají Písmo a umí je vykládat zástupům, jejich vlastní životy to však nedokazují.
Jsme-li před Bohem upřímní, i ti nejpečlivější z nás musí připustit, že hřeší jako oni. Například člověk má rád uznání. Když Ježíš huboval farizee, říkal: „Toužíte po slávě. Chcete přední místa na veřejných setkáních a jste rádi, když vás lidé zdraví na ulicích.“ Byli pyšní a vyvyšovali se, zcela postrádali pokoru.
Pokora v podstatě znamená úplnou závislost na Pánu. Slovo „závislost“ znamená „důvěra ve všem.“ Opravdová důvěra nepřestane říkat: „Jsem slabý.“ A také vyznává: „On je silný.“ A to vyžaduje pokoru.
Ježíš je příkladem takové pokory. Pán, který stvořil všechno a pro něhož bylo všechno učiněno, byl zcela závislý na svém Otci. Nepřestával tvrdit: „Sám od sebe nečiním nic … stále dělám, co se líbí jemu“ (Jan 8:28-29).
Máš-li skutečnou vášeň pro Ježíše, požádej Ducha svatého, aby vešel hluboko do tvého srdce a usvědčil tě z touhy po sebevyvyšování. Ježíš říká: „Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen“ (Matouš 23:12).