Ježíš se modlil v zahradě Getsemane, když na něj přišla hodina zkoušky a hořký pohár na něj začal doléhat. Bylo to místo, kde vyplakal před Otcem svůj nejhlubší smutek. A bylo to také místo, kde vyhrál boj proti všem mocnostem a silám zla.
Někteří křesťané dnes říkají: „Naše generace není generací slz. Byli jsme povolání k chválám, a abychom vše přijímali vírou. Můžeme vyhlašovat Slovo Boží a každá hora se pohne. Máme jednoduše přemýšlet o Boží dobrotě.“ To je postoj moderní prosperitní církve.
Souhlasím, že náš Bůh je Bohem lásky a, ano, máme ho oslavovat. Ale někdy nás zastihnou tak těžké zkoušky, že jediné, co jsme schopni dělat, je volat před Jeho trůnem. Přesně to se stalo i Ježíši a On nezhřešil v nevěře, když se modlil v Getsemane. Naopak, Ježíš byl příkladem svému lidu, jak získat moc a autoritu nad všemi mocnostmi zla.
Přemýšlejte o Ježíšově modlitbě v Getsemane:
- „Má duše je smutná až k smrti“ (Matouš 26,38). Jeho zvolání mělo asi tento význam: „To, co se mi má stát, je mimo lidské chápání a zabije mě to.“
- Ježíš pokračoval: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich“ (Mt 26,39). Už jste se někdy tak úpěnlivě modlili, že vám horké slzy stékaly po tvářích?
Ježíš se v Getsemane modlil „poslední modlitbu“, tu závěrečnou modlitbu, která měla pohnout horami a zatřást peklem. Bylo to jednoduché: „avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ Možná už jste za některé situace zápasili na modlitbách. Připomínáte Bohu, jak jste se postili a přimlouvali, tloukli na dveře, hledali a věřili a stejně se nestalo to, co jste chtěli. Tyto situace vás mohou znejistět a podlomit vaši víru.
Povzbuzuji vás, abyste vše vložili do Jeho rukou a vstoupili do Božího odpočinutí, které pro vás připravil (Židům 4,1). On zaslíbil: „budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami“ (2.Korintským 6,18). A váš Otec je věrný svým zaslíbením!