Chci mluvit o rozptylování mysli během modlitby a uctívání - zejména v domě Božím. Ježíš nazýval pokrytci lidi, kteří přišli do Jeho přítomnosti, ústa měli plná chvály, ale jejich mysl a srdce byly daleko. Přímo jim řekl, „Ctíte mě svými ústy - ale vaše mysl a srdce je ode mne daleko!“ (viz Matouš 15,8)
Jak je tomu s tebou? Pravděpodobně jsi v Božím domě každý týden hodinu. Tvé tělo je ve shromáždění - ale kde je tvoje mysl? Říkají tvoje ústa: „Uctívám Tě, Pane“ - ale tvoje srdce je tisíce mil daleko? Kam tvé myšlenky odlétají během uctívání a chvály?
Nedá se jen tak přijít do Božího domu a Pána uctívat! „Tu řekl Mojžíš Áronovi: ‚Toto pravil Hospodin: Prostřednictvím těch, kteří se ke mně přibližují, ukazuji svou svatost a před očima všeho lidu dokazuji svou velebnost‘“ (Leviticus 10,3). Bůh tak Mojžíšovi řekl: „Nebudu s ním jednat jako s obyčejnou osobou! Pokud se chystáš vstoupit do mé přítomnosti, musíš přijít posvěcený. Každý, kdo se přibližuje k mé svatosti, musí tak činit opatrně a ohleduplně - kvůli mé slávě a vznešenosti.“
V přítomnosti Pána nemůžeme mluvit naprázdno a srdcem a duší zůstat daleko. Ježíš přikazuje: „Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“ (Jan 4,24)
Boží dům je místem uctívání Pána. Když vstoupíme, musíme dát stranou veškerou tělesnost a volat: „Pane, nejsem na tom, jak bych měl být, ale miluji tě! Postav ohnivou zeď okolo mé mysli a dovol mi přinést ti oběť soustředěné, plnohodnotné chvály!“
Bůh tě miluje a zná moc, která přijde skrze uctívání a posílí tvého ducha. Dělá tě silnějším než lev a větším než obr a strhává každou zeď a pevnost, která se staví proti tobě. Halleluja!