Bylo nám řečeno, že máme štít víry a máme ho používat. „A vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého“ (Efezským 6,16). Tento verš však vzbuzuje otázku.
Bible také říká, že naším štítem je Bůh. V Genesis 15,1 čteme: „Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.“ David o tom píše ve svých žalmech: „Moje sílo, budu se tě držet! Bůh je přece hrad můj nedobytný. Bůh milosrdný jde přede mnou, Bůh mi dá, že spatřím pád těch, kdo proti mně sočí. Jen je nepobíjej, aby můj lid nezapomněl; rozežeň je mocí svou a sraz je, ty jsi náš štít, Panovníku!“ (Žalm 59,10-12)
Takže je mým štítem Bůh, anebo mám svůj vlastní štít víry? Jak to tedy je?
Nejprve musíme pochopit, co je víra. Většina lidí si myslí, že víra znamená, že intelektuálně s něčím souhlasíme, asi takto: „Věřím, že dneska je neděle. Potvrzuji skutečnost, že dvě a dvě jsou čtyři.“
Víra se však mnohem více týká ducha a srdce. „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen“ (Římanům 10,9). Nepochop mě špatně; musíš také věřit hlavou, ale Bible říká, že spása přichází, když věříme srdcem.
Bůh mluví ke svému lidu prostřednictvím proroka Izajáše: „Dej mi své srdce. Ctíš mne svými rty, ale tvé srdce je ode mne vzdáleno“ (viz Izajáš 29,13-19).
Odpověď nacházíme v Davidových modlitbách a písních. „Ty jsi, Panovníku, moje dobro, nad tebe není … Dobrořečím Hospodinu, on mi radí, i v noci mě poučuje mé srdce. Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese. Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho“ (Žalm 16:2, 7-8, 11).
Jim Cymbala založil sbor s názvem „Brooklyn Tabernacle“ (Brooklynský Svatostánek) s méně než dvaceti členy v malé zanedbané budově v problémové městské čtvrti. Je brooklynským rodákem a dlouholetým přítelem Davida i Garyho Wilkersona.