Po smrti bratra Lazara byly Marie a Marta přemoženy zármutkem. Lazar byl mrtvý již čtyři dny, a než přišel Ježíš, shromáždil se zde dav truchlících. Jakmile Marie Ježíše spatřila, padla mu k nohám; Ježíš, když to uviděl, i ostatní, jak pláčou, byl „hluboce pohnut v duchu a rozrušen“ (Jan 11,33). Mějte na paměti, že Lazar a jeho sestry byli blízkými přáteli Ježíše a mnohokrát ho hostili ve svém domě. Avšak když jejich bratr zemřel, sestry nemohly pochopit, že by Ježíš mohl udělat zázrak.
Ještě před Marií se s Ježíšem setkala Marta: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá“ (Jan 11, 21-22). Jaké úžasné prohlášení víry! Přesto, když jí Ježíš řekl, že její bratr zase vstane, odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ (Jan 11,24) Co se stalo? Marta právě rychle odsunula možnost vzkříšení do budoucnosti. Prostě nemohla uvěřit, že by se to stalo teď.
Poté, co Marta odsunula Ježíšovo prohlášení do budoucnosti, řekl jí: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.“ (Jan 11,25-26)
Když Ježíš přišel až k místu, kde Lazar ležel, začal plakat, a to nejen kvůli nevěře, která ho obklopovala, ale protože uviděl každou situaci, kdy se tato scéna v budoucnu znovu odehraje — každý člověk, rodina, každá situace, kdy jeho lidé nebudou věřit, že může změnit smrt na život.
To je dilema věků! Bůh mluví a my souhlasíme — ale jen do určitého bodu. Například mnoho věřících říká: „Věřím, že Ježíš přijde znovu pro své svaté … jednou.“ Ale Ježíšův návrat se netýká pouze budoucnosti, vzkříšení je pro nás právě teď. Opravdově věřme slovu u Matouše 19,26, které říká: „u Boha je možné všecko“ — dnes!