Znovuzrození je často spojeno s velkými emocemi, neboť je to něco nového a neuvěřitelně zvláštního. Jak úžasné je být osvobozen od hříchu a otroctví a vstoupit do nového života v Kristu.
Náš duchovní růst je jako dítě, které se učí chodit. Je vzrušující, když dítě dělá své první kroky, je u toho spousta povzbuzování a jásotu. Ale brzy poté, co začne samo chodit, přestane být středem pozornosti. A když začne trhat kytky a dělat nepořádek po celém domě, musí začít být kázněno, i když jemně, a to už přestává být tak vzrušující.
Váš duchovní růst je podobný. Když jste byli dítětem v Pánu, cítili jste, že vám Bůh věnuje zvláštní pozornost, a ostatní okolo neúnavně vás povzbuzovali. Nicméně nesmíte zůstat navždy dítětem. Proces zrání zahrnuje život ve víře; také se musíte naučit stát na Božím slovu.
Představte si, jak byste byli ztraceni, kdyby vaše spasení spočívalo na vašich pocitech. Pavel nás nabádá: „zapomínaje na to, co je za mnou, natahuji se po tom, co je přede mnou“ (Filipským 3:13). Nikdy se nesmíte spoléhat na minulé emocionální zážitky, ale musíte důvěřovat Jeho zaslíbením.
„Daroval nám vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se skrze ně stali účastníky Božské povahy, uniknouce zkáze, která je ve světě skrze žádosti.“ (2 Petrova 1:4) Petr zde objasňuje, že Kristovu přirozenost získáme přivlastněním Božích zaslíbení, a nikoli jiným způsobem. On přináší obnovení a nové pomazání do našich životů tehdy, když zůstáváme ve víře, že zachovává zaslíbení, které nám dal.
„Nyní tomu, který je mocen vás zachovat bez klopýtnutí a postavit bezúhonné a v radosti před tvář své slávy, buď sláva, velebnost, vláda i moc“ (Juda 24-25).