„Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, budeš křičet o pomoc a řekne: ‚Tu jsem‘, jestliže odstraníš ze svého středu jho, ukazování prstem a mluvení zla.“ (Izajáš 58,9)
Důvod, proč se modlíme, postíme a studujeme Boží slovo, je, že chceme být slyšet v nebi. Ale Pán k tomu přikládá velké „jestliže“. Prohlašuje: „Pokud chcete, abych vás vyslyšel, musíte se podívat na problémy svého srdce. Ano, uslyším vás - pokud přestanete ukazovat prstem na ostatní a přestanete o nich mluvit neuctivě.
V Božích očích je to velký hřích, když mluvíme způsobem, který poškozuje pověst druhého. Přísloví nám říká: „Lepší je dobré jméno nežli velké bohatství, a přízeň je lepší než stříbro a zlato“ (Př 22,1). Dobrá pověst je poklad, který je v průběhu času pečlivě budován. Přesto ho můžeme rychle zničit jediným znevažujícím slovem.
David se vědomě rozhodl dávat pozor na svůj jazyk: „Myšlením ani ústy jsem nehřešil“ (Žalm 17,3). „Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku“ (Žalm 141,3).
A David opět nabádá: „Kéž jsou ti příjemná slova mých úst, stejně jako rozjímání mého srdce, Hospodine, má skálo a můj vykupiteli!“ (Žalm 19,15)
Možná se divíte: „Je skutečně možné ovládat jazyk, a nehřešit ústy?“ David na to odpovídá tímto svědectvím: „Řekl jsem: ‚Dám si pozor na svoje cesty, abych se jazykem neprohřešil. Budu držet na uzdě svá ústa, dokud budu před sebou mít svévolníka.‘“ (Žalm 39,2) V zásadě říká: „Když nasedám na koně, dám mu do tlamy uzdu. A stejně tak to musím udělat se svým jazykem.“
Milovaní, žádný člověk, který toto čte, není tak svatý, aby si dával pozor a změnil se. Všichni jsme už někdy špatně posoudili lidi, ať už vědomě či nevědomě, a mluvili jsme způsobem, jakým bychom neměli. Ale je zde dobrá zpráva! Pokud činíte pokání před Pánem, ve své lásce a laskavosti vám obnoví srdce a dá sílu přestat zle mluvit.