Když Hospodin promluvil na Mojžíše zprostřed hořícího keře, přikázal mu: „Zuj si z nohou sandály, protože místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“ (Exodus 3,5) Svatá půda přitom není žádné fyzické místo, ale místo duchovní. Když Bůh přikázal Mojžíšovi, aby si zul sandály, protože se nachází na svaté půdě, neměl tím na mysli parcelu o rozměrech dva krát čtyři metry. Měl na mysli duchovní rozměr místa.
To místo bylo svaté! Jaké místo? Duchovní stav, do kterého se Mojžíš konečně dostal. Ve svém duchovním růstu se dostal do bodu, kdy k němu Bůh mohl konečně promluvit – Mojžíš byl vnímavý, otevřený k naslouchání, zralý a připravený na to, aby se setkal se svatým Bohem. Svatá půda je místo, kde lidský věhlas ustupuje do pozadí - a jak víme, Ježíš měl tento postoj také: „vzdal se sám sebe: přijal podstatu služebníka“ (Filipským 2,7).
V jedné ze svých předchozích životních etap byl Mojžíš ve váženém postavení, uznávaný ve vysokých vládních kruzích, lidé kolem něj ho ctili a předcházeli si ho. Ale Bůh jej nemohl použít, dokud ho nezbavil jeho úřadu a postavení a dokud ho nepostavil do situace, kdy už neměl žádný společenský vliv. Mojžíš se dostal do bodu, kdy byl zlomen a už se nestaral o svou práci nebo věhlas. Byl zbaven všech výsad. Právě toto symbolizovalo vyzutí jeho sandálů. A právě tehdy se mu zjevil majestátní „Já jsem“. Díky Bohu za ten očišťující moment, kdy Mojžíš skrze víru skoncoval se starým tělem a byl očištěn pro službu Bohu.
Aby ses dostal na svou osobní svatou půdu, musíš být před Bohem zcela upřímný, a možná tě to bude něco stát. Ale když se Bohu poddáš, zažiješ zjevení. Rozhodni se následovat Pána celým svým srdcem a řekni spolu s velkými muži víry: „Vezmi si celý svět, ale dej mi Ježíše.“