Bůh nám slíbil: „Bůh je naším útočištěm i silou, velkou pomocí, kterou nacházíme v souženích.“ (Žalm 46,2)
Věta „velkou pomocí, kterou nacházíme v souženích“ znamená „vždy je zde, vždy k dispozici, s neomezeným přístupem“. Stručně řečeno, Pánova přítomnost v nás je trvalá. A pokud je v nás přítomen, chce s námi vést nepřetržitý rozhovor. Chce, abychom s ním mluvili bez ohledu na to, kde jsme: v práci, s rodinou, s přáteli, dokonce i s nevěřícími.
Možná se zeptáte: „Jak nám Bůh přináší pomoc v potížích?“ Jeho pomoc je v daru Ducha svatého, který v nás přebývá a v našich životech působí Otcovu vůli. Pavel nám znovu a znovu říká, že naše tělo je chrámem Ducha Svatého. Jsme Pánovo obydlí na zemi.
Tuto pravdu samozřejmě opakujeme často, při uctívání a ve svědectvích. Ale mnozí z nás to stále neberou vážně. Prostě nerozumíme moci, která v této pravdě spočívá. Kdybychom to pochopili a uvěřili tomu, už bychom se nikdy nebáli ani neděsili.
Určitě jsem to sám plně nevyužil. I po všech těch letech, kdy jsem sloužil jako duchovní, jsem stále v pokušení si myslet, že musím v sobě vyburcovat nějaké emoce, abych slyšel Boha. Ne, Pán říká: „Nemusíš trávit hodiny čekáním na mě. Zůstávám v tobě. Jsem tu pro tebe ve dne v noci.“
Poslechněte si Davidovo svědectví: „Budu dobrořečit Hospodinu, který mi radí. I v noci mě kázní mé svědomí. Stále si stavím Hospodina před sebe. Když je mi po pravici, nepadnu.“ (Žalm 16,7-8) David tím říká: „Bůh je vždy se mnou. A jsem odhodlaný držet se ho v myšlenkách. Věrně mě vede dnem i nocí. Nemusím být zmatený.“