„Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: ‚Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.‘ A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.“ (Žalm 32,5)
David byl mužem, který věděl, jak činit pokání. Stále zkoumal své srdce před Bohem a plakal: „Zhřešil jsem, Hospodine. Potřebuji odpuštění.“
Bůh slíbil svému lidu slavný, nepochopitelný odpočinek - pokoj a bezpečí duše. Pán nabídl tento úžasný odpočinek dětem Izraele - život radosti a vítězství, beze strachu, viny nebo odsouzení - ale až do časů Krista žádná generace nikdy nedosáhla plně toho požehnaného zaslíbení. Jak Bible jasně říká, nikdy to neobdrželi kvůli nevěře: „Vidíme, že nemohli vejít pro svou nevěru.“ (Židům 3,19)
Láska, bázeň, poslušnost — když přijde na chození s Bohem, jsou tyto věci neoddělitelné, protože nemůžeš praktikovat pouze jednu bez ostatních dvou.
„On nás zachránil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy“ (2. Timoteovi 1,9).
Každý věřící má svaté povolání od Pána a Bůh slibuje, že pokud budeme jednat ve víře a důvěřovat mu, tento plán uskuteční. Avšak každý, kdo chodil s Ježíšem dlouhou dobu, může dokázat, že při následování Božího povolání narazíme na překážky.
Ježíš říká: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!“ (Jan 14,27)
Mnoho křesťanů nosí v srdci starosti, někteří žijí ve strachu, tajně je sužuje panika, nepokoj a bezesné noci. K mnoha lidem na chvíli přijde pokoj, ale zase odejde, a oni jsou opět týráni strachem, nepokojem a stresem. Avšak Zachariáš prorokoval, že Mesiáš přišel „abychom vysvobozeni z rukou nepřátel beze strachu mu sloužili ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny dny svého života.“ (Lukáš 1,74-75)
Bůh stvořil člověka proto, aby s ním měl společenství. Jeho věčným záměrem bylo, aby měl člověk účast na jeho společenství lásky, přijetí, něhy a opravdového poznání jeden druhého. Pak do světa vstoupil hřích a otřásl celým tím konceptem přátelství, a spolu s hříchem přišel stud, odcizení, oddělení, beznaděj. Ale pak se na scéně objevil Ježíš!
Král David řekl: „Hospodine, můj Bože, ty jsi s námi učinil mnoho svých divů a úmyslů … je jich víc, než se dá vypovědět.“ (Žalm 40,6)
„A jak vzácné jsou pro mě tvé úmysly, Bože!“ (Žalm 139,17)