Bůh nikdy nechtěl, abychom my, jakožto jeho děti, byli duchovními žebráky, chudí co se týče věcí našeho Pána. Naopak chce, abychom byli jeho obdařenými služebníky, kteří se radují ze zjevení všech velikých zaopatření, jež pro nás připravil!
„Ale jak je psáno: Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují. Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží“ (1. Korintským 2:9-10).
Pavel nám říká: „Naši praotcové nedokázali pochopit všechna ta veliká zaopatření připravená Bohem. Nikdy jim nepřišla na mysl. To však není důvod, abychom byli ohledně těchto věcí slepí, abychom je minuli a nepoznali, že patří nám. Naše oči musí vidět, naše uši musí slyšet, musí nám to vejít do srdcí a myslí. Protože my jsme těmi lidmi, pro něž Bůh to všechno připravil, a Duch svatý nám to zjevil!“
„My jsme však přijali … Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval. … Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha … protože se dají posoudit jen Duchem“ (2:12 a 14).
Bible říká, že máme hledat Boha, abychom získali zjevení jeho velikých zaopatření, já jsem však přesvědčen, že většina křesťanů ještě doopravdy nestála tváří v tvář síle těchto zaslíbení. Mnohokrát jsme o nich četli, jsou to ale pro nás jen mrtvé litery. Potřebujeme zvolat: „Pane, zjev mi, co jsi připravil, abych to mohl šířit ke tvé slávě.“
Nenechte se snadno odradit nebo vyčerpat činěním dobra. Věnujte čas svému Otci a kéž jeho zaslíbení proniknou do vašeho srdce a naplní vás vírou a nadějí!