Abrahamovi se zjevil Hospodin a dal mu neuvěřitelný pokyn: „Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu.“ (Genesis 12,1)
To bylo něco! Z ničeho nic si Bůh vybral člověka a řekl mu: „Chci, aby ses zvedl a šel. Abys opustil svůj domov, své příbuzné, dokonce i svou zemi. Posílám tě na jedno místo a cestou ti ukážu, kudy se vydat.“
Jak Abraham na tak neskutečné slovo od Boha reagoval? „Vírou Abraham poslechl Boží volání, aby šel na místo, jež měl dědičně získat. Přestože nevěděl, kam jde, vydal se na cestu.“ (Židům 11,8)
Zamyslete se nad tím, co Bůh po Abrahamovi žádal. Neukázal mu, jak se postará o jeho rodinu, jak daleko má jít ani kdy dorazí. Řekl mu na začátku jen dvě slova: „běž“ a „ukážu ti cestu“.
To, co Bůh po Abrahamovi chtěl, bylo úžasné. V podstatě mu řekl: „Chci, abys mi od tohoto dne svěřil všechny svoje zítřky. Budeš procházet životem tak, že dáš svou budoucnost do mých rukou, den po dni. Když se k tomuto zavážeš, požehnám ti, budu tě provázet a zavedu tě na místo, o kterém se ti ani nesnilo.“
Bůh chce dovést každého člena Kristova Těla na stejné místo. Lidé, kteří studují Bibli, považují Abrahama za někoho, kdo udává směr, je příkladem toho, jak chodit před Pánem. A Abrahamův příklad nám ukazuje, co se vyžaduje od těch, kteří se snaží potěšit Boha.
Apoštol Pavel nám říká, že všichni, kdo věří v Krista a důvěřují Mu, jsou děti Abrahama. („Vězte tedy, že ti, kdo jsou z víry, jsou synové Abrahamovi“ (Galatským 3,7)). Zkrátka, Boha potěšíme, když Mu budeme důvěřovat. Svěřili jste všechny své zítřky do Božích rukou stejně jako Abraham?