Apoštol Pavel dokázal dělat pro Krista neuvěřitelné věci. Dohlížel na církve v celé Asii a v některých částech Evropy, přičemž též sloužil jako evangelista a obhájce. Kristovo učení obhajoval před soudy a králi z pozice opravdového učence.
Pavel se rozhodl kázat Kristovo evangelium v samém epicentru tehdejšího světa – v Římě – a v 27. kapitole Skutků čteme o jeho cestě do Itálie. Na této cestě se on i jeho společníci z lodi setkali s vážnou překážkou: „Vítr vál proti nám“ (Skutky 27,4). Byla to přírodní překážka, Pavel ji ale mohl vnímat jako překážku duchovní.
Pavlova loď nakonec narazila na skály a rozbila se na kusy, ale když ta zkáza nastala, on ani nemrkl. Povzbuzoval své lidi: „Nikdo z vás nepřijde o život, jenom loď vezme za své. Dnes v noci ke mně přišel anděl od Boha, kterému patřím a kterému sloužím, a řekl mi: ‚Neboj se, Pavle ...‘ Buďte proto dobré mysli. Věřím Bohu, že tomu bude tak, jak mi oznámil“ (Skutky 27,22-25).
Pavel do té doby přestál mnohá soužení, všechno vydržet mu pomohlo odhodlání pro misii: žít, kázat a sloužit Kristu. Každý křesťan je povolán, aby hlásal Boží milost padlému hříšnému světu. Máme sloužit chudým, milovat se navzájem a společně uctívat Pána v pravé evangelijní komunitě. Stručně řečeno, jsme povoláni nést druhým Boží lásku svými slovy a skutky, aby svět mohl být proměněn. Když to činíme, neseme Kristovo světlo světu v temnotě.
Křesťané, kteří berou víru jen tak bokem a chodí do církve pouze pro útěchu, se nesetkají s vážným odporem nepřítele. Pokud jsi ale věřícím, který je rozhodnut žít pro Ježíše, a nést evangelium ztraceným a zraněným, satan proti tobě vyšle svůj arzenál.
Pavel nikdy nepustil ze zřetele své povolání, jímž byl Kristus. A proto byl při bouři tak klidný. Buď odhodlán uposlechnout Pánův hlas! Je to on, kdo vede, a nikdy tě nenechá jít špatným směrem.