Když byli Izraelité vysvobozeni z Egypta a přešli Rudé moře, jejich víra byla na vrcholu. Zpívali, tancovali a chválili Boha za to, že projevil svoji osvobozující moc. „Hospodin je má záštita a píseň … Tvá pravice, Hospodine, je velkolepá v síle … Hospodin kraluje navěky a navždy.“ (Exodus 15; 2,6,18)
Izraelité však brzy zapomněli na Jeho činy a odvrátili se od Jeho vedení. Navrátili se k pochybnostem a nevěře. „Vtom se všem Izraelcům ukázala při stanu setkávání Hospodinova sláva. Hospodin řekl Mojžíšovi: ‚Jak dlouho mě bude tento lid znevažovat? Jak dlouho mi nebude věřit přes všechna znamení, která jsem uprostřed něho konal?‘“ (Numeri 14,10-11) Jaký hluboký pláč Božího srdce: „Co musím udělat, abych našel lidi, kteří mně budou cele důvěřovat?“
Tak jako za dnů Mojžíše, i v dnešní době Boží lidé věří, že Boží milost je osvobozuje od trestu za hřích, a přesto se slepě plahočí v nevěře. Písmo objasňuje, že dokonce i Kristovi následovníci mohou mít srdce schopné nevěry, „Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha.“ (Židům 3,12) Nemluví se zde o odpadlících; mluví se zde k věřícím. „Bratři, dejte si pozor, protože byste mohli mít nevěrné srdce!“
Písmo říká: „Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce.“ (Židům 3,14) V dnešní době někteří z Božích lidí kvůli obtížným zkouškám ztrácejí pevnou důvěru, kterou kdysi měli. Ježíš upozorňoval na ohnivé zkoušky víry, které budou bezprostředně předcházet Jeho příchodu.
„Vaše víra je mnohem dražší než zlato, které bývá ohněm tříbeno.“ (1.Petrova 1,7) I když budete procházet zkouškami, nedovolte, aby vaše víra byla ohněm zeslabena. Místo toho dovolte, aby vaše víra byla očištěna. Aby se stala svatou. Vydržte dočasné těžkosti pro věčné požehnání. Bůh, kterému sloužíte, vás miluje a můžete mu důvěřovat, že vás provede každou zkouškou!